kám krasopisnë napsanÿm zkuâenÿmi kaligrafy. Jedinë u verzàlkové abecedy mëli ùkol
usnadnënÿ tim, 2e kresba majuskuli byla jiz vytribena mistrovskÿmi dlâty kamenikû-pis-
maru a vyvàzena v plose obdélnika nebo ëtverce. Nesrovnatelnë tëzëi vsak bylo vyrovnat
se na obdélné zàkladnë typové kuzelky s kresbou znaënë nepravidelnÿch minuskovÿch
znaku. Je pravda, 2e se pismorytci zprvu uchylovali u písmen s rozmâchlÿmi tahy к hojnÿm
sprezkàm neboli slitkum a tak zajisiovali dostateënë tësnou spojitost písmen ve slovech, ale
brzo vyresili i tento problém, protoze slitky prilis rozmnozovaly poëet sazebnich typu. Jiz
Jensonovo pismo nasvëdëuje tomu, ze se pismolijcûm podarilo odlévat pismena s pïevislÿmi
ëàstmi kresby na u25i siri typového hranolku. A to bylo nepochybnë také pobidkou к vyvi-
nutí kurzivnfch znaku, о nëz usilovali hlavnë tiskari-vydavatelé, aby priblizili tistënou knihu
co nejvice knize psané - v té dobë obvyklejii a také prodejnëjsi.

V tëch dobách byl rytec pisma vzdy téz jeho autorem. A züstal jim az do poloviny minulého
stoleti, ac mival jiz od samÿch poëàtkû odbomé ràdce a pozdëji grafické spolupracovniky.
Pokud vsak vlastní rukou vytvárel do oceli obraz písmen, byl sám jejich vÿtvamÿm pûvod-
cem. Dnes je ovsem postup vÿroby typografického pisma docela jinÿ. Byl rozdëlen do rady
speciálních ùkonû, vëtsinou mechanizovanÿch, a do ni byl zaclenën i rytec. Má vsak i dnes —
spolu s autorem, jimz bÿvà zpravidla grafik-pismar - nejvëtsi podil na koneëné tvâmosd
pisma. Aie jinak je dnes tiskové pismo vÿsledkem práce celého zùëastnëného pracovniho
kolektivu, af jiz je vÿsledkem litera pro ruëni sazbu, nebo matrice pro sázecí stroj. Zdar
nebo neùspëch novë vydâvaného pisma závisí proto na mnoha cinitelích a kazdá chyba, at
jiz zavinënà grafikem nebo kterymkoli jinÿm pracovnikem, vàznë ohrozuje vÿsledek. Je
tedy tïeba posuzovat starà pisma, kde autor byl pûvodcem pisma od kresby a2 po vyryti
raznfku jednotlivÿch stupñú, zcela jinak nez pisma zhotovenà podle kresby mechanickou
cestou.

U novodobÿch pisem je treba prihlédnout i к tomu, zda bylo pismo navrhovâno pro ruëni
ëi monotypovou sazbu, nebo pro rádkové sázecí stroje. Mechanizace typografické sazby
klade jiné pozadavky na sazbu, nez tomu bylo v dobë, kdy tiskari jestë pouzivali ruëniho lisu
a ruëniho pisma. Nelze proto srovnávat starou tvorbu typografickÿch pisem, pokud byla
umëleckÿm remeslem, nekriticky s dnesnim pismolijeckÿm prùmyslem. A pràvë tak neni
správné zjednodusovat názory na kresbu pisma na nëkolik základních, vseobecnë plamÿch
formulek jen proto, ze jeho vÿrobni postup je prakticky zplna mechanizován.

Pri srovnávání starÿch osvëdëenÿch pisem s jejich novodobÿmi vydáními zjisti pozomÿ ëte-
ná?, ze jsou mezi nimi dosti znaëné rozdily. Odchylky zpravidla tkvi pràvë v rozdilném
zpûsobu zpracování písmového nàvrhu starÿmi rytci a dnesnimi rytebnami. Pri pfimém
ruënim ryti obrazu modeloval rytec-autor definitivni stav kazdého pismena teprve do oce-
lového razniku, a tu samozrejmë docházelo snadno к mensím odchylkám ve tvaru jednodi-
vÿch znaku. Ryti obsáhlejsího souboru trvalo také hodnë dlouho, i nëkolik let, a pak závisel
vÿsledek nejen na jistotë rytcovy ruky a ostrosti zraku, ale i na jeho tvarové pamëti. Ostatnë
v kazdé ruëni práci se vyskytuji stopy nepravidelností a kolísání vyplÿvajici nezridka i z pre¬

io

A

В

С

D

E

F

G

H

U

К

L

M

N

О

P

Q

К

S

T

U

•

V w

FELIX TITLI

X

NG - SÉRIE 399 - MOIN

Y

IOTYPE — ANGLIE

Z

PODLE MA

1

JUSKULÍ KONSTRUOVAN1

4

ГСН KALI GRAFEM FELIC
6

:E FELICIANO Z VERONY

3

- KOLEM 1463

Æ