Úvodní slova i textovou cást knihy, jiz ctenáf dostává do ruky, nechí po-
kládá spíse za útrzky imaginárního rozhovoru. Není a ani nechce byt uceny
ci poucující. Snazil jsem se к tomu vyvolat v pamëti jakysi magnetofonovy
pásek, na nëmz by byla zachycena slova, myslenky, pfedstavy, názory,
poznání i postfehy o písmech, ilustracích i knihách, jak jsem se s nimi v zi-
votní praxi setkával. Ozvucil jsem si jej v konfrontaci s uvedenymi ukázkami
písem a jejich uplatnení ve vytvarném fesení knih. I ony jsou jen vybra-
nymi útrzky fesení, ale myslím, ze by mohly vyvolat pfedstavu urcitého
typografického názoru. A zkusenosti. Rezonují v nich rozhovory s piateli
a kolegy, s odborníky i se ¿tenàri, neslysné dialogy o typografii s tvûrci
minulosti i pfítomnosti, které jsem vedi v tichu ateliéru a také v rusném
prostíedí sazáren a tiskáren nebo s mladymi adepty cerného femesla, které
jsem urcitou dobu vyucoval. Také pozdeji, kdy jsem ponekud hnul zlucí
konzervativních mëstakû úpravami knih i odbornych casopisû v dobé
úpadku na§í polygrafie a pokládal jsem za potfebné vystoupit z fady tëch,
ktefí se radéji smifovali s danym stavem rostoucí nekvality tisku a muzeál-
ností knizních úprav. Proud onëch rozhovoru pokracoval i v redakcích
nakladatelství ci casopisû, na zasedáních mezinárodních porot na rûznych
místech svëta, na vystavách ci pfi pfílezitosti knizních veletrhû. Také ovsem
v pf átelském ovzdusí pohostinnych kaváren nebo vináren, kde vsude byva-
lo formulováno nejedno pozitivní poznání a zkusenost.

Z vëdomi pamëti,
jez se stale mohla obohacovat aktuálností typografické práce, vznikalo tak
mé vyznání pismûm, s kterymi jsem pracoval, i pismûm, s nimiz jsem nemël
pfílezitost pracovat, která vsak byla pro mne v urcité dobë velmi pfitazli-
vá. Zafadil jsem je do teto knihy, i kdyz jich dnes mozná neumím vyuzít
tak, jak bych byl snad dokázal v dobë obdivu к nim. Jsou tu také písma,
kterymi knihy netiskneme, ale kterych jsem pouzil jen na pfebalu, titulu
nebo vazbë. Gítil jsem totiz jejich bezprostfední návaznost na atmosféru
kresby, kterou jsem zvolil pro dany obsah a tím obhajoval jejich vybër.
Tato vyznání stávají se tak i vykladem mého pfíspevku к usili o uskutecnë-
ní památné vëty naseho velkolepého literárního kritika F. X. Saldy o „knize
jako díle umëleckém". Je ovsem nejen vyznáním pismûm, ale i písmafum.
Mam tu na mysli nejen ty slavné písmare minulosti, pfed jejichz abecedami
stojíme v úcte a s otázkou, zda nám dovolí pouzít svych typû, ale i ty, ktefí
tvofí dnes a jimz vefíme, ze svou velkou zkusenost a rozvahu к udrzení
vysokého standardu krásného tisku uplatní za mozná snadnejsích podmí-
nek. Je také vyznáním úcty a obdivu к malifûm a grafikûm, s jejichz ilustra-
cemi jsem se sesel, sblizil a snazil se pracovat. Nëkdy mam pocit, ze bych
sejim mël omluvit, podfizoval-li jsem jejich práci celku knihy, jeji vytvarné
koncepci. То ostatnë byvá licencí grafického úpravce knihy; myslím, ze
velmi zálezí na jeho vztahu к vytvarnému projevu, ktery pro knihu vybral.
Pro mne byl nastësti tento vztah ureo van nejen obdivem, ale i láskou
к ilustraci, radosti moci s ni pracovat, najít pravy klíe к organické spolu-

ii