pfedevMm soustfedëné na maximální vyulití vytvarnych hodnot ryze typografickych.
Mezi nejprubojnejñ grqfiky tohoto druhu patri pracovity pokraëovatel v Dyrynkovë
díle — ullechtily Metodëj Kaláb, dale Karel Teige, vykdsí z inspirace sovëtské kon-
struktivistické knizni typo (El Lisickij, A. Rodëenko, G. Klucis, Gan aj.) a z vybojù
tehdejsi moderny nëmecké (Tschichold, Heartfield a „Bauhaus"), vkstranny a vyvá-
zeny Ladislao Sutnar, kultivovany a vynalézavy Zdenëk Rossman a ovkm v neposledni
radè malif Frantikk Muzika, jehol jemné klasicizujici návrhy knilních úprav a zà-
liba v typech iistych a iitelnychje adekvátní jeho encyklopedickym znalostem grafickym,
jejichz velkolepym vyrazem je Muzikovo dvousvazkové veledílo Krásné písmo, tato
moderni obdoba knihy piemontského rytce a tiskafe 18. stoleti Giambattisty Bodoniho
Manuale tipografico.

Mluvice о Hlavsovi a vallee jeho tvorbu, nemûzeme tel nevzpo-
menout na blahodárnépùsobenl naìich odbornych revul a iasopisù,jako byly Typografia,
Grafická práce a moravsky Grqficky obzor, Gesky bibliofil, Philobiblon, Vitrinka,
Veraikon, Roëenka es. knihtiskafû atd. atd.

A рак — ty vzorniky pisma, knizky, které
si kdysi vydávala kdejaká tiskárna a které jsou jil velkou vzácnosti! Hlavsa je sbírá
jil dlouhá Uta a bere je do rukou se záñcima a trochu dojatyma oëimajako nejvzâcnëjsi
bibliofilie.

Knihaje песо jako architektura. Stavitel projektuje obydli, upravovatel knihy
vytváñ bydliltëpro bâsnikovu myttenku. Soudoby stavitel vi, ze cihlou a lelezobetonem
se nedâ vytvarniiit, malovat nebo sochat, alejen vytváfet svëtly, vzduíny, ûëelny prostor.
Stejnë tak moderni upravovatel knih vi, le typ, linka, blok neni prvek malif sky, ale
stavební material knihy. Jistë, architektura od svych poëâtkû poëîtala se spolupraci
vjtvarnìka. Toto bratrstvi bylo ve vyvoji stavitelstvi a malifstvi z mnoha pfiëin zpfe-
trháno. Ale tak jako moderni bytje dnes nepfedstavitelny bez tabulového obrazu a plas-
tiky, tak pò letech jistéfunkcionalistické askezejel v knilni typografii zavlódla nutnë
a zâkonitë, znovu docházi к obnovë vztahû projektanta ëi konstruktéra knihy —
a malife. Ne jil jako vztah mezi sazeëem a ilustrâtorem nebo mezi architektem
a Uukatèrem, jehol ûkolem bylo vyzdobit stëny a stropy. Vytvarnik jil nepfizdobuje
prâci typogrqfovu ani neilustruje obsah knihy, ale vytváñ vytvarny doprovod ke knize.
Musí si rozumët sjejlm stavitelem a ovkm a nejprve — sjejim obyvatelem, tj. s dîlem,
s autorem. £ralj Hlavsa al ûzkostlivë dbá harmonie tëchto vztahû.

Knilni typografie
ma své meze, meze krásné Um, le varují pfed jakoukoli svévolí a mstí se,jsou-li pfe-
hlileny. Jsou vytyëeny základním poladavkem uëelu, aby stránka byla ëitelnâ, aby
nebyla rébusem a aby nekazila zrak. Jsou to meze jakési uvëdomëlé volnosti.
Jednou si Hlavsa piede mnou posteskl, le knihtisk v pûvodnim vyznamu toho slova
dnes odumírá. Na torn je jistë mnoho pravdy. Ale vldyt inkunábule se takê nedaji srovnat
s Obzinovjmi tisky nebo se svazeëky edice Hyperion. Pf es vkchny prudké zmëny tiská-
renské techniky lidstvo se ani nevrátí к antickym svitkûm, ani se neuchyll ke „knihám"
ve forme listkovych katalogu nebo pouhych zvukovyck záznamu. Knihtisk nebude vy-
stfidán tiskem obalové techniky. Kniha neni obal. Ten vëjif lista, sevfeny ladnë ve
hfbetu nifi a klihem, zùstane patrnë trvale ul pfedmëtem, bez nëhol by se ëlovëk citil

8

straSnë ochuzen. Neboi kniha je svou pfedmëtnosti podobná dílu stavitelskému i krásnou
a navysost hromadnou kolektivitou na ni vynalolené tvûrëi práce. A Oldfich Hlavsa
miluje ty ruiné úly tiskáren a práci jejich rojü horlivych a dovednych bezejmennych
lidskych viel.

Snese-li se ve stavebnictví standard, vyvolany rüstem bytovych potfeb i roz-
machem vyroby stále novych standardnlch stavebnich hmot, рак knihu standard hubí
a umrtvuje. Hlavsa je jeho zapfisáhlym odpùrcem. Neboi takovy Goethe vyladuje jiny
typ pisma, jiné posazení sazby do stránky, jiny titulni list, jinou obálku, jiného kres-
lífe — prostë jiné „prostfedí" nel, feknëme, Jaroslav HaSek. Prohlédnëte si tento
svazek a uvidîte, s jakym citem pro nuance rozlikni tvûriich osobnosti projektuje své
knihy Hlavsa.

Tuto knihu je nutno nejen iíst, ale i prohlilet. Prohlilet,jako se prohli-
leji svazky reprodukci vytvarnych dël. Je to jakési album svého druhu grqfickych listù
v autorskêm vybëru dosti skromném a autokritickém. Ùenaf se v ni seznâmi s kusem
vyznamné etapy ve vyvoji naseho knilniho umëleckého prùmyslu jakolto speciálního
oboru ulité grafiky. A pozná v ponëkud zhultëné podobë i svérázny a talentovany
pfinos do nëho jednoho zjeho podnëcovatelû a tvùrcû.

Jifi Täufer
Praha, fijen 1975

9