Spolek ceskych bibliofilû
Památník národního písemnictví
Bohuslav Balbín
Krásy zemë ceské

Ti, kdoz psali o ceské zemi, podávají
svedectví, ze Cechy jsou polozeny ve
znacné vysi a ze u nás vznikají
reky, kterymi zásobujeme sousední
krajiny.

Stránsky prohlasuje, ze ceská zemë se
napájí pouze vlastními vodami, z cehoz mûzes
usoudit (podle slov prazského dëkana Kosmy,
onoho dávného spisovatele), jak vysoko je ta
zemë posazena.

Labe pramení v horách, kterym
Plinius ríká Gigantské (Obrí) a Ptolemaios
Krkonosské. Do nëho vtékají cetné ceské reky
(ty jsme vyjmenovali jinde), Labe рак je unásí
do Mísne, Sas a dalsích rozsáhtych koncin
ai к Hamburku a konecnë do Severního more.
Scaliger ríká Labi (Albis) dokonce Pulící (Halb),
ponëvadz deli nëmecké kraje na polovinu.

Na vychodë zase je to Morava, která dala své
jméno zemi, dale Svitava, Svarcava, Jihlavka,
Dyje (rovnëz moravské reky), jez vyvëraji ze
svych pramenù a studánek bud na ceském území
nebo mimo ne, a ztrativse jméno, daruji své
vody na poledni strane Dunaji. Bohatsí o tyto
proudy protne Dunaj celé Uhry, a zamiriv primo
к vychodu, vtéká devatero ústím —jak pise
Arrianus — do Cerného more. Totéz mùzeme
ríci o mnohych jinych rekách a tocich, jako
о Stënavë, Vartë a Nise, které vyvëraji v nasem
kladském hrabství, vtékají do Odry a u Lubecku
splyvaji s morem. Na drahé strane zase smërem
к západu vyrázejí ze zemë nedaleko Chebu reky
Mohan a Salla, Naba a Rezna (odtud nëmecky
název Rezna) — o jinych pomlcím — v nasich
zalesnënych horách (vëncem tëch hör je ceská
zemë samou prírodou obklopena), u Rezna рак
se misi s Dunajem a s nim, jak jsem jiz rïkal,

[19 ,

Ti, kdoï psali о ôeské zemi, podávají svedectví,
ze Cechy jsou polozeny ve znaCné v^äi
a ze u nás vznikají reky, kterymi zásobujeme
sousední krajiny.