VÍeisten

88

J8Í эМ

ÚVODNÍ POZNÁMKA

Moji pfátelé, spisovatel A. a literární historik В., mi dovolili vydat pfedkláda-
né dopisy, jestlize pfi tom dodrzím urcité podmínky:

[1] Oba partnefi kladou dûraz na svou anonymitu, obávajíce se rùznych nedoro-
zumení. Bylo proto nutno vypustit zmínky zivotopisné povahy, jez by mohly
zkusenym znalcùm literatury umoznit identifikaci obou korespondujících.
Místní a osobní jména jsem proto pozmënil.

[2] Vybrané dopisy jsou souéástí obsáhlé korespondence, jez zacala uz roku 1951
a v soucasné dobë stále jeStë pokraëuje. Ve svém celku má byt otistëna az
posmrtnë.

[3] Pfedlozené dokumenty se tykaji pouze a jedinë projektu „Pana Meistera"
a vykladû estetické a literárne historické povahy, které s ním primo ci nepfimo
souvisi.

[4] Vsechny v dopisech obsazené otázky, jez nemají vztah к ústfednímu problému,
jsem vesmës vypustil, vynechaná mista jsou vyznaèena znaménkem [...].

[5] Doplñky vydavatele jsou ti§teny kurzívou; vyjma toho, ze jsem dopisy opatfil
nutnymi daty, ze jsem zmenil nekterá jména a ze jsem oznacil vynechaná
mista, omezil jsem se na objasnení dvou zvláste dulezitych míst(str. 37 astr. 51).
V ostatním jsem ode vsech poznámek upustil.

[6] Otistëny text je totoány s rukopisem i co do rozdëlovacich znamének a pra-
vopisu. Ponëvadz dopisy nemëly podle pfání obou korespondujících ztratit
peöef spontánnosti, ponechal jsem rovnëz veskerá opakování, väechny pfehma-
ty i rozpory. Autori byli natolik poetivi, ze své dopisy oproti jinak bëznym
praktikám pozdëji nijak neupravovali, neuhlazovali ani nemënili.

[7] Ctenáf se dale nesmí dát zmylit skutecností, ze A. i B. pisi podobnym stylem,
to v zádném pfipadë nemûze byt dùkaz proti pravosti korespondence. Spíse
je tfeba vzít v úvahu okolnost, ze se jejich dikce, pokud jde o kadencovanost
a klauzule, utváfela podle stejnych mistríi: Stendhala, Thomase Manna
a Fontana. Oba, A. i В., dodrzujíce jakoby napfed dohodnutá pravidla hry,
navykli kromë toho onomu staromódnímu zpûsobu vyjádfování, jenz zakryvá
veskeru osobní angazovanost a vsechno pfíli§ soukromé. Cím vice se oba
partnefi poznávali, tím formálnejsím se stával jejich styl, tím zamënitelnëjsi
byl i zpûsob jejich argumentování, uz beztak archaizující rytmus jejich prózy
i jejich slovník. Skuteònost, ze se navzájem svou feeí pfizpusobují, zachází tak
daleko, ze to nëkdy vypadá tak, jako by autorem korespondence byl pouze je-
diny ëlovëk : napfíklad stary soukromy uëenec, ktery veëer (obleòen do Balza-
covy mnisské kutny anebo s schillerovskymi jabliëky v psacim stole) rozvrhnc

89