1 . Zasáhnutí
-1 * dobrého

vojáka Svejka

do svëtové

války

„Так nám zabili Ferdinanda," fekla posluhovacka pa-
nu Svejkovi, ktery opustiv pfed lety vojenskou
sluzbu, kdyz byl definitivnë prohlásen vojenskou
lékafskou komisí za blba, zivil se prodejem psû,
osklivych necistokrevnych oblud, kterym padëlal
rodokmeny.
Kromë tohoto zamestnání byl stizen reumatismem
a mazal si prave kolena opodeldokem.

„Keryho Ferdinanda, pani Müllerová?" otázal se
Svejk, nepfestávaje si masírovat kolena, „já znám
dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u dro-
gisty Prûsi a vypil mu tam jednou omylem láhev
nëjakého mazání na vlasy, a potom znám jestë
Ferdinanda Kokosku, co sbírá ty psí hovínka. Vo-
bou není zádná skoda."

„Ale, milostpane, pana arcivévodu Ferdinanda, toho
z Konopistë, toho tlustyho, náboznyho."

„Jezísmarjá," vykfikl Svejk, „to je dobry. A kde se mu
to, panu arcivévodovi, stalo?"

„Práskli ho v Sarajevu, milostpane, z revolveru, vedi.
Jel tam s tou svou arciknëznou v automobilu."

„Так se podívejme, pañí Müllerová, v automobilu. Jó,
takovej pan si to mûze dovolit a ani si nepomyslí,
jak taková jízda automobilem mûze nest'astnë
skoncit. A v Sarajevu к tomu, to je v Bosnë, pani
Müllerová. To asi udëlali Turci. My holt jsme Jim
tu Bosnu a Hercegovinu nemëli brát. Так vida,
pani Müllerová. On je tedy pan arcivévoda uz na
pravdë bozí. Trápil se dlouho?"

„Pan arcivévoda byl hned hotovej, milostpane. То ve¬
di, ze s revolverem nejsou zádny hracky. Nedávno
taky si hrál jeden pan u nás v Nuslích s revolverem
a postfílel celou rodinu i domovníka, kterej se sel
podívat, kdo to tam strili ve tfetím poschodí."

„Nëkerej revolver, pani Müllerová, vám nedá ránu,
kdybyste se zbláznili. Takovejch systémû je moc.
Ale na pana arcivévodu si koupili jistë песо lepsí-
ho a taky bych se chtël vsadit, pañí Müllerová, ze
ten сіоѵёк, со mu to udëlal, se na to pëknë voblík.
To vedi, stfílet pana arcivévodu, to je moc tëzka
práce. To není, jako kdyz pytlák stfílí hajnyho.
Tady jde vo to, jak se к nëmu dostat, na takovyho
pana nesmite jit v nëjakych hadrech. To musite
jit v cylindru, aby vas nesebral driv policajt."

„Vono prej jich bylo vie, milostpane."

ID

„To se samo sebou rozumí, pani Müllerová," fekl
Svejk, konce masírování kolen, „kdybyste chtëla
zabít pana arcivévodu nebo císaf e pana, tak byste
se jistë s nëkym poradila. Vie lidi má vie rozumu.

Ten poradi to, ten vono a рак se dílo podafí, jako
je to v tej na§í hymne. Hlavní veci je vycíhat na
ten moment, az takovej pan jede kolem. Jako,
jestli se pamatujou na toho pana Luccheniho, co
probod nasi nebozku Alzbëtu tím pilníkem. Pro-
cházel se s ni. Pak vëfte nëkomu: vod ty doby
zádná císafovna nechodí na procházky. A vono
to ceká jestë moc osob. A uvidejí, pañí Müllero¬
vá, ze se dostanou i na toho cara a carevnu, a mûze
byt, nedej pan bûh, i na císaf e pana, kdyz to zacli
s jeho stryeem. Von má, starej pan, moc neprátel.

Jestë vie nez ten Ferdinand. Jako nedávno, povidal
jeden pan v hospodë, ze pfijde cas, ze ty cisa-
fové budou kapat jeden za druhym a ze jim ani
státní návladnictví nepomûze. Pak nemël na útra-
tu a hostinsky ho musei dát sebrat. A von mu dal
facku a strázníkovi dvë. Pak ho odvezli v kosa-
tince, aby se vzpamatoval. Jó, pañí Müllerová,

civilní

strázník

Bretschneider

stojící

ve sluzbách

státní

dnes se dëjou veci. To je zas ztráta pro Rakousko. policie

MIR. VÄSA 34.3