Odmlëel se a ëekal patrnë, ze ostatni ve
Stábním vagone téz budou mluvit o nové
utvofené situaci a on, ze jim jeSte jednou
dokáze, ze to uz vëdël pfed peti lety, jak
se jednou zachová Italie ke svému spo-
jenci. Zklamal se vsak úplne, nebof hejt-
man Ságner, kterému pfinesl batalions-
ordonanc Maruasië ze stanice veöerni
vydání „Pester Lloydu", fekl, dívaje se
do novin: „Так vida, ta Weinerová, kte-
rou jsme vidëli v Brucku vystupovat po-
hostinsky, hrála zde vëera na scéne Malé-
ho divadla."

Tím byla zakoncena ve §tábním vagone
debata o Italii...

Kromë tëch, ktefí sedëli vzadu, batalionní
ordonanc Matusië a sluha hejtmana Sig¬
nera Batzer divali se na vojnu s Italii se
stanoviska eiste praktického, ponëvadz,
kdysi dávno pfed léty, jeâtë za aktivní
sluzby, zuëastnili se oba nëjakych manévrû
v jiznim Tyrolsku.

„To se nam to gpatnë poleze do tëch kop-
cû," fekl Batzer, „hejtman Ságner má
tëch kufrû hromadu... Já jsem sice z hor,
aleje to docela песо jiného, kdyz si ëlovëk
vezme flintu pod kabát a j de si vyhlidnout
nëjakého zajice na panstvi knizete Svar-
cenberka."

„Jestli totiz nás hodí dolû na Italii. Mnë
by se to taky nezamlouvalo, litat po kop-
cich a ledovcich s rozkazy. Potom to
zrádlo tam dole, sama polenta a olej,"
smutnë fekl Matusië.

„A proë by zrovna nás nestrëili do tëch
hor," rozëiloval se Batzer, „nás regiment
byl jiz v Srbsku, Karpatech, uz jsem se ta-
hal s kufry pana hejtmana po horách,
dvakrát uz jsem je ztratil: jednou v Srb¬
sku, po druhé v Karpatech, v takové
patálii, a mûze byt, ze më to бека po tfeti
na italské hranici, a co se tfká toho zrádla
tam dole..." Odplivl si. Pfisedl dûvërnë
blíze к Matusiëovi: „Vfí, u nás v Kasper-
skych Horách deláme takové malické
knedlíéky z testa ze syrovych brambor, ty
se uvafí, рак se obalejí ve vejci, posypou
se pëknë houskou a potom se opíkají na
speku." Poslední slovo pronesl takovym
tajemnë slavnostním hlasem.

„A nejlepaí jsou s kyselym zelím," dodal
melancholicky, „to musí jít makarony do
hajzlu."

Tím i zde skonëil rozhovor o Italii...

V ostatních vagonech, ponëvadz vlak stál
jiz pfes dvë hodiny na nádrazí, sel jeden
hlas, ze asi vlak obrátí a poSlou ho na Italii.
Tomu by nasvëdëovalo téz to, ze se zatím
dëly s eSalonem podivné vëci. Opët
vSechno muzstvo vyhnali z vagonû, pfisla
sanitni inspekce s desinfekënim sborem
a vykropila v§echny vagony lysolem, coz
bylo pîijato zejména ve vagonech, kde
vezli zásoby komisárku, s velkou nelibosti.
Rozkaz je aie rozkaz, sanitni komise vyda-
la rozkaz vydesinfikovati vSechny vagony
eSalonu 728, proto zcela klidnë postîikali
hromady komisárku a pytle s ryzi lysolem.

To uz bylo pîece znát, ze se песо zvlástní-
ho deje.

Potom zas to vsechno vehnali do vagonû
a za pûl hodiny to zas vsechno vyhnali
ven, ponëvadz pfisel si eäalon prohléd-
nout takovy staîiëky general, takze Svej-
kovi ihned ñapadlo zcela pfirozené pojme-
nování starého pana. Stoje vzadu za
frontou, poznamenal к uëetnimu äikovate-
li Vañkovi: „Je to chcípáeek."

A STAR4? GENERAL procházel se
dál pfed frontou, provázen hejtmanem
Ságnerem, a zastavil se pied jednim mla-
dym vojákem, aby jaksi celé muzstvo
nadchl, a otázal se ho, odkud je, jak je
star a má-li hodinky. Voják sice jedny mël,
aie ponëvadz myslil, ze dostane od staré¬
ho pana jeatë jedny, îekl, ze zádné nema,
naëez stafiëky chcipaëek general s tako¬
vym pîipitomëlyrn usmëvem, jako to
dëlaval cisaf FrantiSek Josef, kdyz oslovo-
val ve mëstech starosty, fekl: „To je
dobfe, to je dobîe," naëez poctil oslove-
ním vedle stojícího kaprála, kterého se
optai, je-li jeho manzelka zdráva.

„PosluSnë hlásím," zaîval desátník, „it
nejsem äenat," naëez general se sv^m bla-
sklonn^m usmëvem fekl opët své : „To je
dobfe, to je dobîe."