Goethe Majakovskij

Majakovskij Goethe

Pismo je svym zpùsobem prostredkem ëi alespoñ jednim z prostredkù, ktery mùze a má navodit
atmosféru knihy. Je to úkol о to krásnejsí, ze není vzdy snadny. Typografie má к dispozici písma
mnoha odstínú a zabarvení, rúzné vyrazové intenzity i vytvarného chrakteru. Ñapada tu srovnání
s hudebním skladatelem ëi interpretem hudební skladby, ktery podobnë vychází z urcitého rejstríku
tónù, stupnic i melodickych vazeb, aby jimi sdêlil urcitou atmosféru hudební myslenky. Mozná
ze jestë pïimëjsi bude analogie s prací architekta, ktery v respektu к danym zásadám tektoniky
stavby i к jejímu úcelu spojuje jednotlivé prvky stavby ve vytvarny celek. Ten má mit svou chuf,
vúni i Charakter, slouzit urcené funkci, ale stát se souëasnë svébytnym organismem, poznamenanym
lidskym merítkem. Pravda, kazdé srovnání obvykle ponëkud kulhá. Lze namítnout,

ze typograf vybírá písma, proti aktuálnejsí dobovosti vybëru u uvedenych umëleckych profesí,
jestë z vetíí hloubky a sire rùznych historickych proveniencí i kulturních okruhû, tím spíse, ze
vyvojová kontinuita liter a písem zdá se byt plynulejsl a vzájemne souvztaznejaí. Zústává vsak
skuteënost vybëru písma, jez je typografovou mozností i odpovëdnosti. Stává se soucástí jeho tvûrëiho
aktu. Máme-li upravovat knihu versù, nelze urcit jedno pismo, jez by bylo obecnë

vhodné pro poezii. I kdyz tvùrci síla básníku nam mûze usnadnit vybër, nemusíme mit vzdy к dispo¬
zici jiné, atmosfère versu odpovídající písmo. Ke slovu se hlásí i velikost písma a jeho kompozice
na stránce. Je mozno vyjádíit volbou písma i jeho typografickym pojetím rozdílnost aire Goethovy
melodické poezie i údernou úsecnost Majakovského strof. Oba básníci vyzadují ovsem i vyjádfení
stupnë gradace, obsazené v jejich versieh. Také sarkasmus Villonúv nema v typografickém pojetí
zamlcet teskné pozadí jeho balad, podobnë jako nelze pominout obsahovou i vyznamovou mnoho-
strunnost epiky i lyriky Puskinovy. Volba písma a jeho kompozice je tu nároenym, ale vskutku
krásnym úkolem.

typografického snu vybírat prece jen vetsí pocet písem. Ovëfil jsem si, ze
je nëkdy tëzké, ba nemozné vybírat z velkého mnozství kvalit pfílis omezeny
pocet toho nejlepsího. То se stalo i mym vodítkem pri práci s písmy, ostarne
i pfi jejich vybëru pro tuto knihu. (Pfiznávám, ze jsem se ve vlastní praxi
ne vzdy dûslednë fídil tímto poznáním a svádel рак chyby, jako kazdy
z nás typografû, na vnejsí okolnosti. Tím ovsem nechci fíci, ze by to byla
vzdy vymluva, bráníme-li se proti vytkám poukazem na skuteënost, ze
v tiskárne nemáme к dispozici vhodné písmo, které potrebujeme. Lee to uz
patri к dobrodruzství naseho femesla a resení zálezitostí naseho umení...)

V tomto smëru piati totéz co pro písma a jejich vybër v urëitém podobném
smyslu i pro ilustrace. Jelikoz vsak nevybíráme vzdy z hotového ëi jiz dri¬
ve vytvofeného, poskytuje nám spolupráce s ilustrátorem moznost zivého

2б

tvûrëiho kontaktu.Vycházejme z pfedpokladu, ze nedílnou soueástí knizni-
ho ëi jiného tistëného textu je ilustrace. Má své osobité zákonitosti vyvoje,
v nichz se vice pfimyká к dëjinnym proudûm malby a grafiky nez knihy.
Pro nás, jimz se cilem tvûrëiho usili stala kniha, vystupuje ilustrace vzdy
jako souëast textu a z hlediska knizni upravy jako rovnocenny partner písma
a typografie. Obë hlediska se nevyluëuji. Kazdá doba vsak, ba i kazdy
autor, dávali a dávají pfednost rûznym pfistupûm. Zhruba jsou dány dvë-
ma krajnostmi: jedna dává maximální volnost a svobodu ilustraci, druhá
podfizuje práci ilustrátorovu do dûsledku potfebám grafické úpravy knizní-
ho celku. Piati vsak zdánlive jednoduché, ale úeinné mefítko, jímz je respekt
к obsahu knihy. Smëfuje к zásade, ze jednota textu, typografie a ilustrace
je cílem a idealem, к nëmuz mají pfispívat vsichni spolutvûrci knihy.
Nauëil jsem se vázit si rozdílnych ilustrátoru stejnë jako tvûrcû písem. Ghá-
pu úlohu grafického úpravee jako koordinátora vsech slozek knihy. Tedy
tvûrëiho umëlce, ktery stejnë jako dirigent nebo architekt, jak jsem jiz
uvedl, musí po svém umëlecky domyslet svëfeny úkol. Musí hledat, nalé-
zat, ale i cítit onu symbiózu, jez by slouzila obsahu knihy, od pfebalu,
vazby, vstupních titulních stránek aá po písmo a ilustrace. Uëel a funkee
jsou sice vsem tëmto fenoménûm pfedsazeny, ale nemusí omezit prostor
fantazie tëch, ktefí se na vytvarném celku knihy podílejí.

V tomto smyslu je
typograíova práce krásná a bohatá svou náplní. Je s to naplnit beze zbytku
cely tvûrëi zivot, dny i noci, sny i skuteënost.