I kdyz se slusí drzet se dobrych rad latinikû, jimz záver byl vyvrcholením
díla, oním „finis coronat opus", dovolme si licenci, v jejimz duchu bylo
v dobré vûli i na pf edcházejících stránkách leccos z navyklych názoru i f eseni
zpochybnëno ci hledáno v novych souvislostech a vztazích. Pfevraime pro¬
to dosud sledované pof adi a misto vychodiska od pisma, ilustrace a typo-
f rafie vyjdëme z jedné knihy jednoho autora. Jsou to Osudy dobrého vojáka
vejka, které napsal cesky spisovatel Jaroslav Hasek. Staly se nejen kme-
nov^m repertoárem novodobé ceské literatury, ale i organickou soucástí
literatury svëtové. Právem. Nesplnilo se tedy krátkozraké „hodnoceni"
nëkdejsiho Haskova nakladatele E. Solee a jeho právního zástupce, ktefí
v roce 1923 charakterizovali autorovu pozûstalost, predevsím Svejka, slovy :
„Po deseti letech bude nové generad obsah spisu nejasny a sotva se najdou
etenáfi pro toto dílo..."

S jedním titulem jednoho autora je spojenaprá-
ce rady ilustrátorú a pismaïu, samozïejmë i ty-
pografu, ktefí koncipovali úpravu tohoto díla.
Srovnání rùznych vydání Svejka podtrhuje
ovsem prvoïadou odpovëdnost nakladatelù pïi
zadávání ilustrad i typografického pojetí. Je
samozifejmë jednoduché vybrat si zkuseného,
mnohokrát osvëdceného autora к vytvarnému
zpracování teto knihy. Méne snadné vsak je,
jak práve dosvëdcuje pïiklad ilustrací Svejka,
volit jména nova, jejichz práce nezískala v sou-
vislosti s podobnou tematikou dostateòny ohlas.
VëtSina vydavatelù pokládá za nejlepsí resení
pouzít ke Svejkovi ilustrace Josefa Lady.
V mnohém jistë opravnënë. Stare prátelství
spisovatele a malííe hrálo vyznamnou úlohu
pH vzniku textu i jeho ilustrací. Je tu zfejmá
blízkost umëlecké hodnoty obou projevu, vznikl
tez prirozeny návyk spojovat Haska s Ladou,
ovlivnëny' uprímnymi hlasy siroké obce ctenáf û.
Josef Lada nemël prakticky od prvního vydání
Svejka pïed padesáti lety váznych konkurentú
pfi teto ilustrátorské práci. Jim v^tvarnë
zhmotnëné podoby Svejka, nadporucíka Luká-
§e, vojína Balouna i dalsích postav zdomácnely
v píedstavách nëkolika generad o hrdinovi
a tematice knihy i její doby. Ba ani neuvëïi-
telny vydavatelsky kolotoë posledních desítek
let u nás i ve svëtê neubral Ladovym ilustracím
na pïitazlivosti, a tak lze ïici, ze Haskûv Svejk
vëetnë Ladova ilustraeního doprovodu dodnes
nenasytily knizní trh. Pro tuto ideální souhru

spisovatele a ilustrátora piati stale trefné hodno¬
ceni, jez о Haskovë due samotném napsal jiny,
téz právem svëtov^ ëesk^ autor Karel Capek:
„... na skolách nám ríkali, ze humor je kofení.
Dnes se mi zdá spís, ze humor není zádná pïi-
sada, nybrz jisté základní vidëni svëta. Hasek
mei humor. Hasek byl clovëk, ktery videi svêt.
Mnoho jinych о nëm jen pise."

Z tohoto hlediska lze Haskova Svejka poklá-
dat také za ideální titul pro nastávající období
fotosazby. Text má imprimatur od prvého
vydání. Uvazme, ze pïed nëkolika lety a jeatë
dnes vaha a rozmëry sazby tohoto díla jsou
prostorovym problémem v kazdé dílové sa-
zárne. Stránky na filmu budou pïedstavovat
jen maly balícek, zaîazeny v registrad archívu,
ktery bude kdykoliv к dispozici pro reedici.
Jeden z tëchto balíckú bude jistë oznacen:
„Hasek: Svejk, ilustr. J. Lada." Ladùv vztah
к Haskovu Svejkovi zûstane tedy hodnotou,
к niz se budeme vracet i v budouenu. Jako
к jedné z jistin tradice. Ostatnë podobnych
pevn^ch, vzit^ch vztahû mezi knihou a jejim
osvëdcenym ilustraënim doprovodem bychom
nasli ve svëtové literature vice. Ale tradice,
i dobrá, nesmí byt hranicí, nemëla by v zivém
organismu kultury a umëni vytvaïet nezdravá
tabu.

Vyvolat к zivotu jiné pïedstavy figur a situaci
dëje Haskova Svejka, tedy na základe téhoz

З24

textu pò Josefu Ladovi, je pfinejmenäim oSidné.
Nakolik je to tezká úloha, poznalo i nëkolik
pfátel, které jsem pozádal o malé zamyäleni
nad tímto problémem. Napred jsme se shodli
na torn, ze vyïeseni podoby hlavního hrdiny
je klícem к vytvarnému feaení ilustrací celého
díla.

Tato závereená kapitola ilustraeního experi-
mentu je uvedena na sesti stranách nestárnou-
cími kresbami Josefa Lady. Také proto, ze
dokazují, nakolik stále dávají typografovi moz-
nost vlastního, nového pojetí. V naäem pïipadë
v portiera к písmu dominují. Ne vsechny
kresby by snesly takové prostorové zatíáení, jak
to nabízí postava dobrého vojáka Svejka nebo
staïického generala v parádní uniforme. Dovo-
luje to nejen námet, ale i Ladovo pojetí v^razné
a tvámé obrysové lineami kresby. Pïed Lado-
vy ilustrace byla pïedsunuta zamërnë tuzková
kresba Zdenka Seydla, jíz si v jedenácti letech
zachytil pïedstavu Svejka. Je v ni nejen inspi-
race Ladou, ale i predznamenání autorova
budoucího kresliïského fenoménu, i jeho vztah
ke knize, kterou pozdëji nekolikrát s Ladovymi
ilustracemi graficky upravoval. Ostatnë násle-
dující Seydlova kresba na svejkovské téma pro-
zrazuje nëco z maliïovy koncepce: uvedl
hlavní postavu do prostoru osvédeného je-
vistë. Je to vidëni, dalo by se ïici, divadelní.
Svejk jako postava dramatické tragikomedie
moderních dëjin.

Vladimir Tesaï, kresliï nekonecnych variant
pohybù, dëjù, lidi a vëci, jehoz ilustrace jsou
vzdy metaforami vidëného a zhmotnënim fan-
tastického, chape HaSkûv text jako pole spole-
ëenského pohybu. Zaplftuje prostor postavami
a postaviëkami prazského zivota pïedvalecné
éry, v nëmz se odkudsi zpovzdálí ozyvají
bïeskné tony pochodu Radeckého.

Pojetí Vratislava Hlavatého, ilustrátora a ka-
rikaturisty, je spíse intelektuálské. Je v nëm
sarkasmus, snaha о umocnëni Haäkovych pïed-
stav soudobymi prozitky. Není to jen vzdálená
vzpomínka na tragikomiku epizod první svë¬
tové války, ale i mrazivá pïedstava dosud
nezacelenych ran druhé svëtové válecné ka-
tastrofy. Jeho ilustrátorsky humor je v^smëanë
útoen^.

Miroslav Vááa, v ilustrací bystry pozorovatel
lidi, s talentem charakterizovat nadnesen^m
detailem tvár i prostïedi, vyvolává spíae náladu
c.k. garnizóny, blátiv^ch cvicákú, oziven^ch
humorn^mi podobami vselitych oficíru i feld-
véblú starého dobrého moenárství, vidën^ch
s laskav^m úsmeskem.

Nakonec je uvedena starsi, pïesto méne známá
ilustraëni pïedstava Svejka, jak ji vytvoïil

cesk^ spisovatel a kresliï anarchistické generace
Frantisek Gellner. Kdyby byl mozná dostal
tento umëlec, ktery prozíval monarchii na
vlastni kûzi spolu s Jaroslavem Haskem, vëtsi
pïilezitost, zcela urcitë by zanechal dílo,
v nëmz by také dokonale a po svém, ba i po
haskovsku, vystihl Svejka a jeho dobu. Torzo
jeho kreseb na Svejkovské téma to dostateënë
naznacuje.

I dnes vsak odcházejí umëlci ryzího zrna, kte-
rym se nedostalo prilczitosti, aby po svém
mohli vyslovit to, co obsahuje jim dûvërnë
známá doba a její literatura. Na tuto skutec-
nost se nema zapomínat. Snad tento zavëreëny
exkurs sdostatek ukazuje, jak se kniha a její
text volbou ilustrátora muze obohatit, ba
dostat i do jiné, neznámé a mozná objevné
polohy. Samozïejmë za pïedpokladu, ze prave
tyto polohy jsou v zivé struktuïe obsahu knihy
i jejího vztahu к plynoucímu casu. То se
tyká trvalych hodnot velké literatury, к níz
Haskùv Svejk patii. Je tedy v rukou naklada¬
telù a redakci, budou-li obohacovat ono pùso-
beni knihy v novych vydáních zpùsobem,
о nëmz jsme hovoïili. Ujmou-li se pïilezitosti
rozmnozit dialog mezi spisovatelem, ilustráto-
rem a ctenaïem i v respektu к potïebë stïizlivé
aktualizace hodnot minulosti. Experiment
s Haäkovym Svejkem je jen pïikladem za jiné
obdobné pïipady literárních dël. Pïikladem,
ktery nepopírá literární a ilustrátorské hodnoty
dañé a uznané, ale zádá odvahu к jejich daláí-
mu rozmnozeni.

ZDENEK SEYDL (11 LET) 325