vyjeví poté, co vstoupíme „dovnitf". Lee prave onen úvodní opticky dojem
má v obou pf ípadech navodit atmosféru toho, co je jejich obsahem. Jestlize
se kazdá z tëchto disciplín рак dostala na sikmou plochu módní plytkosti,
bylo to prave kritické mëfitko funkcnosti, jez pûsobilo korektivnë. Myslím
tu na dva vyrazné kritické duchy, ktefí bfitce dovedli postihnout takové
aktuální nebezpecí, ironií osudu spolecné architektufe i typografií. Kdyz
Adolf Loos v zásadním clánku „Ornament a zlocin" (Reci do prázdna)
odhaloval zbytnost ornamentu v moderni kultufe, mífil na nemoci archi-
tektury a umëleckého prûmyslu, vcetnë typografie. „Ornament, jenl se dnes
vyrábl, nenl jil Цѵут plodem spoleinosti ani tradice; je to rostlina bez kofenû, ne-
schopná rozvljeti se a znovu se olivovati." Je známo, ze mei na mysli i hybridní
bujení ornamentální typografie své doby, jiz mei ve svych kritikách nejed-
nou na zíeteli. Jeden z prûkopnikû nasi avantgardy, Karel Teige, upozornil
kdysi na obdivuhodnou podobnost mezi architekturou a typografií. Vychá-
zeje z intimni znalosti typografie, jiz osvëdcil ve vlastní tvorbë, psal ve stati
„Moderni typo" : „A moderni typo prave vyladuje vybër krásnych,pflsnych,prostych,
lapidárních a rovnoválnych typû geometrické kostry, prostych vkch zbyteënych pflvësû,
haëkû a zákrutu." A dale dodává: „Nëkteré tvary typografické dovedoupûsobiti evo-
kativnë asociacni silou: vlme, le jeden dûrazny typograficky znak dovede nám flci cely
smyslplakátu." (Svët stavby a básne) Oba citáty dotvrzují jednolitost obrod-
ného proudu pro obë zminëné tvûrci oblasti ; svym zásadním pf ístupem ne-
ztratily navíc svou aktuálnost.

Z toho to myslenkového kadlubu, jenz byl na-
znacen zkratkou analogie obou pf ibuznych oborû i citáty dvou vûdcich osob-
ností moderni kultury, které se obou tëchto oblasti dotkly, vyrûstala nase ge-
nerace. Mnohé se jistë v prûbëhu let zmënilo, revidovaly se i leckteré soudy
i odsudky (napf. odpor к secesi, vztah к dekorativnosti i ornamentu), ale to
podstatné, со nám dala do vínku svetová i domaci avantgarda v nasem pomë-
ru ke knize, typografií i ilustraci, piati jako zásada trvalá.

To proto, ze pracuje-
me s urcitymi vyrazovymi i vytvamymi prostfedky, které zâkonitë pfezívají.
Tiskneme písmy, které si udrzely nadvládu jiz celé vëky. Pro jejich vnitfní
kvalitu, která pferostla slohové epochy, a tím spíse závany módních linií.
Pro jejich úcelnost, uzitkovost, citelnost, estetické vlastnosti, tedy pro jejich
autentickou krásu. I kdyz koncí vëk kovovych liter, vëfim, ze písma Ga¬
ramond, Baskerville, Caslon nebo Bodoni a dalsí se udrzí, pokud kniha
bude knihou, jak ji známe, eterne i jaké si vázíme. Dnes se ujímá vlády
proti klasické technice tisku postupnë ofset, tisk z plochy pfebírá pochodeñ
tisku z vysky, knihtisku. Píesneji bychom íekli, ze se jiz nëkolik let ucí vlád-
nout. Lze tëzko pfedvídat, jak dlouhou dobu bude jeho nadvláda trvat.
Nejnovëji fotosazba se snazí postupnë mënit tváí nasich tiskû. Zatím pfe-
jímá jestë vëtsinu toho, co se v horké sazbë osvëdcilo. Nutno si uvëdomit,
ze otázka písma nebyla stfedem pozornosti pfíprav tohoto vynálezu. U Gu-
tenbergova vynálezu byla vázanost na písmo daleko silnëjsi, byí zprvu také

20

Písmo v titulkov^ch vehkostech si obvykle vybíráme podle obrazu liter, které pouzijeme. Typograf
ovsem není souëasnë autorem textu, aby si mohl titul podle své potfeby mënit ëi upravovat. V urëi-
tych pfipadech mùze sice dojit к dohodë mezi autorem textu, redakci a grafickym úpravcem, je
vsak treba to povazovat za v^jimeëné. Tvûrëi pristup typografùv к hrubému materiálu, jímz je mu
autorûv text, není zdaleka рак jen v kompozici liter titulnich stran, ale i v jejich skloubeni s pïed-
pokládan^m rozvrhem písma na textov^ch stranách, tím spíse рак ve volbë druhu i velikosti
písma. Tento úzky, syty grotesk má nëkteré minusky, jez mají velmi príjemnou

dynamickou kresbu (а с e s f t g y). Naproti tomu má i litery, které pismaïi neposkytuji tolik
moznosti ke ztvarnëni jejich obrazu: jejich podoba je strohá (n m h к apod.). Seskupení ve slova
nám pri pouzití tëchto liter mûze prinést i nezádoucí atmosféru. Ukazuje se väak,

ze i u stejnych liter, prehodíme-li jejich poradí, dochází ke zmenám jejich pohybu. Jestlize se z jedné
strany к sobë kloní (a), v druhém pfípade (b) se od sebe vzdalují. Paklize navázání liter (с) dûraznë
ovlivñuje spodní tvar litery b, je spojení tri posledních liter (d) mnohem prijatelnejsí. I kdyz u tohoto
tvaru písma mûzeme ci ëisti jako a.

íe eí

a) b)

a) b)

sb ciF

vyuzíval podoby typû, které pfevzal ze slavnych manuskriptû stfedovëku,
pokud mu byly pfístupny. Jelikoz jistym zpûsobem prozíváme obdobné dej-
ství, chápeme dnes lepe první kroky i rychly rozvoj tistëného písma. Pomûze
nám pochopit i nejblizgí osudy písem a knih.

Je mozné pokracovat v dosa-
vadní tradici? Budeme s to plnit i nádale odkaz muzû, ktefí zázrak tisku
pfed vice nez peti sty lety vymysleli? Známe jiz pokusy novych znakû pí¬
sem, které mají zastoupit tradicní abecedy. Zatím neodpovídají tolik poza-