Vytvofit pùvodni písmo pro cesky jazyk nebylo mozno povazovat jen za romantické gesto. Snaha
o takové púvodní pismo vznikla pod tlakem potfeb obrozené kultury, literatury a písemnictví
národa, ktery к tomu mël jiz pïipravené i vlastní zázemí vytvarné tradice. Neslo také o odlisnost za
kazdou cenu : rada diakritickych znamének, daná èeskou gramatikou, vyzadovala osobité vytvarné
pojetí liter. Po prvním vázném pokusu grafika Vojtècha Preissiga z let 1912—13, uskuteënëném
za jeho pobytu ve Spojenych státech severoamerickych (pïi nëmz autor pfidal pro angliëtinu
urcenym literám ëeské akcenty u minusek a verzálek), treba povazovat za prûrazny, byí méne
známy poëin pismaïsky návrh profesora prazské Umëleckoprûmyslové Skoly V. H. Brunnera z let
1919—1924. Predéasná smrt nedovolila Brunnerovi pfipravit к realizad cely návrh ëeské abecedy.
Presto se stai jeho éin nevsedním pokusem o kresbu písma, jehoz organickou soucástí se staly vyïesené
ëeské akcenty. V Brunnerovë ëeské abecedë je písmov^ znak jak bez akcentu, tak s prislusnym
akcentem chapan jako nedílny celek, diakritická znaménka nepùsobi rusivë ëi umèle, je respektována
ëitelna architektura litery i její zakomponování do slov i celé tiskové stránky.

ábpg

V.H. BRUNNER ■ ^^^^T

Vojtëch Preissig (1873—1944), grafik, písmaf, ilustrátor, maliï a pedagog, se podílel dosud
nedocenënou aktivitou na prevratnych zmenách umëni poeátku naäeho století. Absolvent prazské
Umëleckoprûmyslové skoly (1892) prosel grafickymi dílnami Vidnë, Mnichova a Paríze, aby se
po návratu do Prahy vënoval grafice, ilustrad a pismu nejprve v Ceské slévárne písem, poté
zalozil vlastní graficky atelier (1904). V nëm realizoval radu progresívních myslenek i metod
jak ve smëru technickém, tak v koncepci péëe o krásny tisk. Od tëchto let hledal logicky i podobu
moderního ëeského písma, v nëmz by zakotvil nejen svá poznání soudobych snah o krásné písmo,
ale i osobitosti pozadavkú ëeské gramatiky, pfedevsím diakritickych znamének. Vice byl cenen
v zahraniëi nez doma, kde jen hrstka prátel ctila a podporovala jeho usili. Na dlouho presídlil po
roce 1910 do USA, kde pûsobil jako grafik a pedagog. Ani po návratu domú ve 30. letech nebyla
docenëna jeho siroká tvorba základního vyznamu. Jen díky pfátelúm, zvlááte Karlu Dyrynkovi,
bylo jeho písmo v Oechách vyrobeno. I po letech mozno je povazovat za pramen písmaíské
moudrosti, z níz ëerpali jeho soueasníci.

Preissigova tvûrëi cesta zaëala v inspirativní atmosfère stredoevropské sécese. Návrat к prirodë
jako zákonodárkyni tvarú nebyl pro nëj jen otázkou vzorú pro dekorativní prvky. Hledal v prirodë
system tvarû, ovërovany objektivem fotoaparátu, vztahy forma rytmu, zákonitosti a nahodilosti
jejich podob. Povahou dúsledny a nekompromisní umëlec vytváfel si tak vlastní umëlecky jazyk,
ktery se stai spoleënym jmenovatelem jeho ilustrad i obrazû, grafik i knizních návrhu i písma.

V oblasti písma vysel z poueení progresívních návrhu, které ëelily inflad módních íesení. Podílel
se nadsenë na rozvoji ëeské typografie a zaslouzil se spolu s neëetnymi druhy o vznik krásnych
knih. Preissig navrhl bëhem amerického pobytu nëkolik typografickych písem, která vsak nebyla
nikdy provedena písmolijecky. V lète 1923 vrací se ke svému rozpracovanému návrhu z roku
1912—1914 a bëhem dvou let bylo toto písmo odlito ve Státní tiskárne jako Preissigova antikva.
Kaídé její písmeno je kromë dríku vyfeseno soustavou klínu. Patky jsou nestejné a mirnë vyklonëné,
nasazeny bez prechodu na drík. Akcenty jsou rovnëz klínové a velmi vyraznë na sebe upozornují;
jsou nápadne umísteny zkraje litery. Otevïen^ krouzek nad „ù" byl pozdëji ëasto napodobován.
Toto písmo se doëkalo realizace nejprve pro nasi reprezentaci na paíízské vystavë dekorativního
umëni, vyfezáno ve dvoucicerové velikosti. V roce 1927 bylo odlito ve Státní tiskárne v Sesti velikostech.
Antikvu doplnil v roce 1928—30 mirnë naklonënou italikou shodného fezu i zabarvení. „Je to
písmo ne vsední, ale ani vystïedni. Chtël jsem jím projevit odpor к mechanické zaokrouhlenosti

a uhlazenosti bëzn^ch písem; zato jsem se snazil o dokonalé proporce," napsal autor. Jeho písmo
bylo nezvyklé, nekomerení. Hranatost jeho typú vyniká v uvedené velikosti velmi nápadne.

V malych stupních je na stránce textu velmi vyrovnané a harmonické. Je to v^luën^ typ, krásny
na slavnostních tiscích, v^tvarnë púvabny. Je to první moderni, ualechtilé, ëeské knizni písmo.

iG

AABCCDEÉFGHI
JKLMNÑOPQRR
SSTÚVWXYfZ2

ábccddeéefghiíjklm

ñoópqrrsstt'uuuvw
xyzzíj? 1234567890

Abccdeéfghik
jlmnñopqret

SSÜÜVWXYfZ2

ábccddeéefgliiíjlclm
nnópqríssttuúuuu?
xytjz¿j?i2345Ó7890

PREISSIGOVA ANTIKVA 1924 A KURZÍVA 1929
STÁTNÍ TISKÁRNA, PRAHA

»7