RAPITOLA XI.

I poëal Polibmi takovymto zpùsobem:
„Pane, je pravda, ze jistá dobrá zena z mého domu nesla na trh prodat vejce."
„Dejte na hlavu, Polibmi," fekl Pantagruel.

„Dëkuji velice, pane," fekl pan z Polibmi. Ale prave foracelo mezi obëma obratniky
к zenitu sest stfíbrñáku a gresle, protoze hory Rifajské mëly toho roku velikou neúrodu podfu-
káfu pro vzboufení pitomostí, vzniklé mezi Tlachaly a Akorátisty pro odboj Svycarû, ktefí se
shromazdovali az do poòtu tfi, sesti, deviti, deseti, aby sii na novoroèni koledu, první diru roku,
kdy se dává volûm polévka a klié od uhlí dívkám, aby daly psûm ovsa.

Celou noe nedëlali nie jiného (ruku na hrnei), nez ze vysilali hlidky pesi a jizdné,
aby zadrzely ëluny : nebof krejci chtëli udëlat z odcizenych ustfizkû korouhev, aby ji pokryli
mofe Oceánské, které tehdy podle minëni vazaèu sena bylo tëhotné hrncem zeli: ale lékafi
fikali, ze z jeho moci nepoznávají zfetelné znameni ani kroky dropû, aby se nazrali dvojostfe-
nych seker s hofëici i drobû, ledaze pani dvorstí vydali v mëkké tonine rozkaz pfijici, aby jiz
nepabërkovala pò bourcich, nebof ti zebráci jiz zaëali tanëit estrindore pfi piSfalce, v ohni
hlavu, vprostfed nohu, jak fikal dobry Ragot.

Ó pánové, Bùh ovládá vse podle své libosti a proti nepfíznivému osudu zlámal vozka
o Sñupku svûj bic. To bylo pfi návratu z Bicoque, tehdy, kdyz se stai licenciátem mistr Antitus
z Crossonniers, ve vsi obtízi, jak fíkají kanonisté: Beati obtízenl, guoniam ipsi klopytaverunt.

Ale co ëini postní dobu tak vznesenou, není pfi sv. Fiakru z Brie nie jiného nez

LETNICE, NA TY VZDY DOPLATlM NEJVlCE:

MÄJ, HÄJ, VPÜ.ED,

TROCHU DESTE VELRY VÍTR SRAZf HNED.

Rozumí se, ze mi bific dal tero na stfelnici tak vysoko, aby si písaf nemohl orbiku-
lárne olizovat prsty opefené housefím pefím, a vidíte zfejmë, ze se kazd^ pfitom chytá za nos,
ledaze by popatfil okulárne ke krbu na misto, kde visi vích vina na étyfech popruzích, kterych
je tfeba pro dvacet soumafích sedei na pët let. Rozhodnë pfi nejmensím, kdo by nechtël pustit
ptáka pfed hnëtynkami, nez by jej odkryl, nebof pamët se ëasto ztrácí, kdyz se obouváme na
ruby. Hejsa, Buh chrañ ode vseho zlého Thibaulta Paleënici.
Tu dël Pantagruel:

„Docela pëkné, pfíteli, docela pëkné, mluvte zvolna a bez hnevu. Rozumím tomu
pfípadu, pokraëujte."

„Nuze pane," fekl Polibmi, „íecená zena, odfíkávajíc své Gande a Audi nos, nemíize
se kryt pfed flintou rány obrácenou rukou pro krindapány privilejí university, ledaze se pëknë
andëlsky zapafuje, pokryvajíc jej pul tuctem kulí a zasahuje jej stfelhbitë koneífem co nejblíze

BEZ ADVORÄTA

228