MODERNÍ ANTI К VA

Typografická latinka si ve své vÿvojové fázi na konci 18. století vytvoïila jií zcela svébytné kresebné prvky,
které shmujeme pod název moderni antikva. К jejf klasifikaci nám jako vodltka slouzí tyto rysy: dïlvëjsl
rukopisné utvárení patek je tu zmënëno na vodorovné vlasové pHmky bez nàbëhu do dfíku, diferenciace
tahu je vyhranëna do ostrého kontrastu tuënÿch a vlasovÿch tahû, osa stlnu je mechanicky napflmena a jde
kolmo к úcarí. Väechny stopy po tradicnlm tvaru pfsmen, jak vyplÿvajl z psané formy, tu jiz vymizely,
plsmo dostalo studenÿ, pflsnÿ a neosobnl vÿraz; kurzlvyjsou velmi pravidelné a nevÿrazné. Toto dovräenl
odklonu od rukopisnÿch tvarù plsmen bylo umoinëno vÿrobou papíru jemné textury a zdokonalenlm stroj-
nlho zarlzenl tiskaíské dllny. Dfivëjâl technika tisku a struktura papíru by nedovolily reprodukovat jem-
nosti kresby moderni antikvy a kurzivy. Tato pfsma empírového obdobl ukázala krajní mez, kam ai múze
dospët tiskové plsmo, jei sleduje vÿluënë estetickou linii a neprihlíií к uiitkovÿm poíadavkúm plsma.

PIERRE DI DOT L'AINÉ
DEBERNY & PEIGNОТ
FRANCIE

ABC

DEFGHI
JKLM
NOPQRS
TUYW
XYZ&Œ

Pis mi, která nejvyrazncji charakterizují vyvojovou skupinu moderni antikvy, jsou zajisté písma Didotova.
Byvají mezi tiskafi povazována za nejkrásníjU latinky vübec, vyrjfkajl jim vsak choulostivost a proto i meníi
uíitkovost. Plsmo je bezvadné tvarové konstruováno. Vynikaji v ném masívnl dríky s úmérné vytizenÿmi oblymi
tahy, které — dokonale vykrouíeny — precházejí v pfejemné vlasovky. Patky jsou delíl, v síle spojovacích tahu
a jsou nasazeny na dfik bez pfechodu nebo s neznatelnymi pfechody. Jednotliva pismena vynikaji obdivuhodnou
vyrovnanosti v modelad a hladkou, typicky ryteckou konturou kresby.

И9