Obvykle se mluvl prevóznè jen o volbi vhodného pisma к ilustrad, protoíe nenl bohuiel dosud samozfejmym pravidlem,
zvlálté и kmhy, aíy vytvarnik se pfizpüsobil charakterem ilustrace typografické stavbi knihy, mífitku a barevné inten-
zite pisma. Obylejní se pocitá s tim, ze se písmo podridí kresbám. То ovsem nenl správne a proto se nékdy ani pfi velkém
vjrberu tiskovych plsem nepodafi sladit obé tyto slozky a/espon tak, jako v nasem prvnim prlpadi (a). Bylo viak к tomu
potfebi velmi vyraznéhopisma, charakterovépfibuzného, a to v minimálni velikosti deera. V knihich mívá vsak absolutni

а

Mnë jejich krása plná vzdy se libi
a jejich cerveñ dusi omámí:
proc téz svúj ráj i ony nemëly by
na hvëzdë nëkde nad ëi pod námiì
Ten svët,mésrdce,Ize sivykouzliti,
jak tiché nebe nëkde pro lidi —
do nëho slunce vzdy s làskou sviti
a za nie v tom se svëtë nestydí...
Kosatcü bilÿch táhnou tam se lesy,
lilii zlatÿch horí jezera,
do morí kvëtü ráno paprsek jde si
a z vonnÿch hor se vraci zvecera...
A v noci ticho — jakà ticha tünë
tu nad hvëzdou se celou rozkládá/
Vse st'astno je... Tu pranic nestûnë,

474

b

Nejrozsáhlejéí církevní stavbou je
dom sv. Vita. Nikdo z tëch, kdoz si
prijdou prohlédnout Prazskÿ hrad,
neopomine vstoupit do velechrâmu
svatovîtského, aby se zde seznámil
s dëjinami, architekturou a umëlec-
kÿmi pamâtkami této stavby, jejiz
vÿznam je zcela mimof àdnÿ. Püvodni
svatynë byla vystavëna ve dvacá-
tÿch letech 10. stol. z rozkazu knizete
Václava. Byla to okrouhlá románská
sta vba se ctyrmi apsidami. Do jedné
z nich byly roku 932 ulozeny ostatky

pfevahu garmondovi stupeñ pisma a pro nij byvd tmavii kresba velkèho méfitka skoro vZdypftlii robusmi (i). V tako-
vém prípadéje vhodnéjii vyuíít barevného kontrastu kresby a nechatji vyniknout naplnojako V dalli ukdzce (с). I tu ovlem
bylo nutno pouíit vitliho stupni pisma, aby se vie pfiblizil mifitku kresby ilustrace. Anebo - jak se pokouli situaci relu
ukázka (d) - pfitlumit tlzkou kresbu pismem sice drobnéjlim, ale co nejvyraznljsîm. Není-h to mozno, nezbyva nez
kresbu úmérní zmenlit, aby alespoú mérítkem odpovidala drobnym kmznim typúm.

С

NejrozsáhlejSí církevní stavbou je
dóm sv. Vita. Nikdo z tëch, kdoz
si pfijdou prohlédnout Prazsky
hrad, neopomine vstoupit do
velechrâmu svatovîtského, aby se
seznámil s dëjinami, architektu¬
rou a umëleckÿmi památkami na
této stavbë, jejíz vyznam je zcela
mimorádny. V púvodní svatyni
byla vystavëna ve dvacátych le¬
tech io. stol. z rozkazu knízete
Václava okrouhlá románská ro-

d

Mnë jejich krása plná vády se libi
a jejich cerven dusi ornami:
proc téz svuj ráj i ony nemëly by
na hvëzdë nëkde nad ci pod nann?
Ten svët, mé srdee, lze si vykouzliti,
jak tiché nebe nëkde pro lidi
do nëho slunce vzdycky s laskou sviti
a za nie v tom se svëte nestydí...
Kosatcû bílych táhnou tam se lesy,
lilii zlatÿch horí jezera,
do morí kvëtu ráno paprsek jde si
a z vonnÿch hor se ѵтасі zvecera...
A v noci ticho — jaká tichá tunë
tu nad hvëzdou se celou rozkládá — !
Vse süastno je... Tu pranic nezastunë,
kvët puëi, kvete, zvolna uvadá...
Pivoüko krásná, jako zena mladá,
vàhavÿ ùsmëv proc vsak v tohë zrim?
Ne onen svët, nez tenhle mà pry rada
uz proto jen, ze na ni hovorim!

475