Apollo, mufices inuetorem exilitiiTe,& eunde
omnium omnibus bonorum auótorem. Præter
fili um: ôc ea quæmortaliumvitæ præbuit,co
plebitur ex ijs quæ quilibet auc inuenerit, aut
hæc breuibus narrabis; ne praecedens oratio
tur. Deinceps vrbis laudes, inqua publicus
ZVÈT§ENY OBRAZ PUVODNÍ ANTIKVY CLAUDA GARAMONDA
JEAN JANNON
La crainte de l’Eternel eil
le chef de fcience: mais les
fols mefprifent fapiêce &
inílru&ion. Mon fils, ef-
coute l'initm&ion de ton
Car ils feront
enfembleàton chef, & car-
cjiians a ton col.
Nahofe je zvltSend ukdzka antikvy z токи г544,
za jejihoí autora povazujeme Çlauda Garamonda.
Vlevo je zvétSená ukázka antikvy a kurzivy Jeana
Jannona z let i6i5—i62otznichz vychdzi vëlHna
novodobych replik starH antikvy nesoucich jméno
Garamond.
Claude Garamond je z francouzskÿch pismarû
osobnosti nad jiné vÿznamnou a populámí. A piece jeho
pùvod i jeho úctyhodné íivotní dilo,jimztak podstatnë
zasâhl do vÿvoje tiskového písma latinkového, züstávají
z velké cásti zastreny nepruhlednou rouskou minulosti.
Soudi se, ze se narodil asi roku 1480 v Parizi, kde v lis- ,
topadu r. 1561 zemrel. Je jistë priznacné pro soudobou
spolecnost, ze ëlovëk tak zaslouzilÿ, kterÿ celÿ svùj
iivot zasvëtil cinorodé práci a jehoz dilo je vzàcnÿm
odkazem francouzské renesancní typografie, zestârl
V chudobë a zemrel v zapomnëni. Zlomky zprâv a zjil-
tëné skutecnosti nasvëdcuji tomu, ze Claude Garamond
byl zakem Geoffroye Toryho, jemuz nepochybnë vdëci
za cennou teoretickou a vÿtvamou prûpravu, které se
mu dostalo. Jeho pismolijna byla prvni samostatnou
dilnou tohoto druhu v Pafizi, která nezâvisle vyrâbèla
písmovy materiál a dodávala jej tiskámám. Z jeho dilen
vyâla cetná pisma (i matrice), a to nejen latinková, ale
i recká, hebrejská a jiná orientální, jichz pouzívaly nejen
tiskámy francouzské, ale i v daleké cizinë. К jeho po¬
pularité jeëtë za jeho zivota prispëla zvláite uslechtilá
recká kurzíva.
К nejvetáím odbëratelûm Garamondovy pismolijny pa-
trdy hlavnë proslulé païizské tiskámy Roberta Estienne
a Simona de Cojines. Z jeho zákú vynikl zejména Guil¬
laume Le Bé starsi a Robert Granjon.
Z pozùstalosti pismolijny Claude Garamonda zlskal càst
materiálu jeho 2àk a spolupracovnik Le Bé (1525-1598).
Nëkteré kolekce vzàcnÿch pisem a razniku si odebral
Christoph Plantin pro svou antverpskou tiskàmu. Dalsi
dii prevzal André Wechel, kterÿ jej pozdëji prenesl do
Frankfurtu a predai pismolijnë Christiana Egenolffa.
' ' V
Так se rozptÿlilo dilo Garamondovo a sotva se kdy po-
darí je celé podchytit a ovërit. Tuto starost vsak mile-
rádi prenecháme typologûm. Nám staci vëdomi, ¿e
Garamondovo písmo predstavuje dodnes krásné typy
latinkovÿch knizních znakú, které ani po ctyfech stech
letech neztratily nie ze své svézesti a krásy. Jejich pú-
vodee, inspirován nejlepäimi vzory svych predchûdcû
propûjcil jim pravÿ francouzskÿ svih a kultivovanÿ
vkus. Charakteristické pro Garamondova pisma je téz
to, ze nesou v kresbê jestë nëco z mëkkosti psanÿch
pisem a to jim dodává zcela zvláátního pûvabu, jenz je
vítán obzvlàltë tam, kde se toto písmo setkává v dneëni
produkei s ilustracemi stejnë lehké a svizné kresby, pro-
vedenÿmi perem, tuzkou nebo kridou. Skoda, ze se vët-
5inë pismolijen pri renovaci tohoto pisma nepodarilo
pràvë tuto jemnou podrobnost vystihnout.
41