Nejprve|zlatÿ byl vëk, tak nejstarsí básníci psali,
poctivost bez prisnÿch soudu v mysli si predstavovali,
nebylo mecû, ni stitû, nebylo divokÿch válek,
lidé si v domovech zili, nebylo záhadnych dálek,
lahodné jaro prÿ bylo, príjemny vëtrik vanul,
proud medu zlatého z lípy do trávy zelené kanul,
písen a veselost znëla z tichého háje a luhu,
jahody horské a drínky lidem prÿ velmi sly к duhu.
Potom vsak stríbrná nastala doba:
treskutÿ zaprastí mráz a zimy nevlídné zloba
v chatrce zazene lidi, v baráky z kûry a z proutí,
po prvé potupné jarmo buvola na síji rmoutí,
do brázdy klikaté clovek semeno po prvé seje,
drevënou motykou kopá, pÿravku na poli pleje.
Mëdënÿ prisel pak vëk a lidem se zachtëlo zbraní,
vÿbojnë drápou se vpred, vsak zlocinu prece se strani '
Nejprve|zlatÿ byl vëk, tak nejstarsí básníci psali,
poctivost bez prisnÿch soudû v mysli si predstavovali,
nebylo mecû, ni stitu, nebylo divokÿch válek,
fi
Ctvrtinovÿ vyplnlk mezi slovy v celém dile je и menSich stupnù pisma vidy pflliS ùzkjr. Je opakem dvoutfetinového
vjplnku. Zatimco dvoutfeünovy vyplnëk trhà celé véty, stahuje ctvrtinovy vjplnëk vitnou souvislost tak, le
jednak namàhà zrak,jednak zlavuje text pfehlednosti. Pfitom vsak sazia pùsobi velmi klidnl. Ctvrtinovj vÿ-
plnékje vhodnjr jen и uzounkych písem, kurztv, vyraznéjSlch pisem a и vëtsich stupnù.
428
Nejprve(zlatÿ byl vëk, tak nejstarsí básníci psali,
poctivost bez prisnÿch soudû v mysli si predstavo
nebylo mecu, ni stitu, nebylo divokÿch válek,
lidé si v domovech zili, nebylo zàhadnÿch dálek,
lahodné jaro prÿ bylo, prijemnÿ vëtrik vanul,
proud medu zlatého z lípy do trávy zelené kanul
písen a veselost znëla z tichého háje a luhu,
jahody horské a drínky lidem prÿ velmi sly к d
Potom vsak stríbrná nastala doba:
treskutÿ zaprastí mráz a zimy nevlídné zloba
v chatrce zazene lidi, v baráky z kûry a z prou
po prvé potupné jarmo buvola na síji rmoutí,
do brázdy klikaté clovëk semeno po prvé seje,
drevënou motykou kopá, pÿravku na poli pleje.
Mëdënÿ prisel pak vëk a lidem se zachtëlo zbraní
vÿbojnë drápou se vpred, vsak zloëinu prece se
Nejprvejzlatÿ byl vëk, tak nejstarsí básníci psali,
poctivost bez prisnÿch soudû v mysli si predstavovali,
nebylo meëû, ni stitû, nebylo divokÿch válek,
Dvoutfetinová mezislovní mezera (to jsou dvë tfetiny ctverciku pismové kuzelky) je и pisma normâlniho fezu mezi
jednotlivÿmi slovy vzdycky pfíliS firoká. Máme pocit, ze trhà vetnÿ ce lek a zpomaluje cteni. Svëtelnost mezi slovy
nemùze bÿt nikdy vëtH nez mezi fàdky.