ANTIKVA A JEJÍ PRVNÍ TISKAÜI
Knihtisk se stai koncem 15. století hlavní technikou kniíní vÿroby. Moznosti tohoto nového oboru a jeho
technické podmínky urcovaly napriâtë vÿvoj kresby kniënfch písem. První tiskaíi napodobovali písma
tehdejäich rucnë psanÿch knih. Kolébka knihtisku byla v obIasti,kde se pouzivalo vÿhradnë pisem lomenÿch
(gotickÿch), proto i prvá tisková pisma napodobujf jejich tvary. První antikvu vyryl sice jii v roce 1464
Adolf Rusch ve Strasburku, tedy v prostredí zvyklém na lomená písma, ale ta zde pràvë proto musela
zapadnout bez povSimnutí. Pro vznik a ranÿ vÿvoj antikvy byly daleko lepäi predpoklady v Itálii, kde jii
mêla pfipravenou pûdu v té dobë vyvinutÿmi a tvarovë vytribenÿmi humanistickÿmi kniznimi pismy. Pro-
toze prvnimi rytci v Itálii byli tiskari, pricházející z oblasti lomenÿch písem, misi se zpocàtku v jejich kresbë
prvky obou pisarskÿch Skol do rùznÿch kombinacf oblÿch a lomenÿch tvarû. Tëmto tiskovÿm pismûm
ríkáme gotikoantikvy. Patri к nim i zde otiâtënà ukàzka pisma tiskaru Konráda Sweynheima a Amolda
Pannartze z jejich tiskâmy v Subiacu. Tito dva pozdëji v ftimë a Johann a Wendelin da Spira v Benátkách
rezali jiz antikvy cistâi a zdafilejsi kresby. Près pismafskou a ryteckou nedokonalost maji tyto prvni pokusy
jiz tri prvky typické pro antikvu; okrouhlost pismové kresby, vyrovnanou svëtlost písmen v rádkách a plnë
vyvinutou kresbu patek.
grand et docbrma eximía et memoria finguUíi.Qui^ía-
neo tarnen íffií j tati (ii$ pretore cupio uobis vero illû tanto
465 minore pcurrere uíxboncftú ed. Sed tam fur-gamusniqt:
uofqj curemus dati et aliquàdo ab baccontétionedtfputa-
tíomsánimosnoftroscuráqjtaxemus. ET SIC FINIS
SWEYNHEYM - PANNARZT (1465)
zvètSenÿ OBRAZ GOTIKOANTIKVY SWEINHEIM-PANNARTZ
JOHANN A WENDELIN DA SPIRA (1469)
alios:infta alios.Ego feram aut Platonem:aut
alter deum fecit fine corpore:alter fine animo.
469 tandem inquit: Veriora uidcnturTitiTatii au
fummaiCloatinam Titus Tatius dcdicauitdea
Hofhlius Pauorem atq? Pallorcm :tetcrrimos h
iridimi: cjuocjj tanq (ònojcgradibus defeendié bac: uarjetas
. et bic poésfonosuocis curTus et fétuebi£ et oròi defert fu-
auitaré:lêd fiftulatoré domi reliquetis lenfus illiu cofuetu-
dmiS uobilrn ad foy deferetis.Edtdi qu£ potai no ut uoluf
led ut me remporte anouftie coeoeft feitu ceni coufam co
о » «• • ? —
ferre i toti pus cu atfeTre plura li cupias no queas. Tu
ro mqt ca tutus collegííH ota quarti ego poffunt indicare ita
diumftus ut no a gcís didícííTeifed eos tpos becdocere pof-
fé uideare. Me qdé iftius ièrmots ptíctpé faclú effe gaudeo
'ЧасиеПе uc meus gener fodalisuuts bortenfius affuiffet: qué
ode ego confido oibus iftis laudibus qs tu ofonecóplexus
esexcelIenréfore.EtcrafTus fore diets íquir :ego чего eñe tâ
fudíco &í tu fadicauí cú me confule infettato cama défendit
africe: nupqjetó macis cú¿p bicbnu'ç regedixít.Quáobré
recleuídescanile:njbilem ÍStiadoUícéti neepa naturane*
qj a doctrina de¡cfíe íénnocoqj ma gis é ubi coaaec tibí fuf
pici uígilandú ac Iaborandi!.non éní ille medíocrís orator
ueffreqfi fuccrelctt f tari: led et ingenio peracrí etfhidio fla.
grantí ét doctrina eximia et memoríafmguUti.Quíqqía-
ueo ramen íílú jtari щ preftare cupio uobis illû tanto
minoré pcurrere uíxboncftú eft. Sed iam furgamus mqt:
nofqj curemus dati et aliquádo ab bac contérionedifputa^
tíom'sánimosnoftroscuráqjlaxemus. ET SIC FINIS