1564

vyäel první seznam papezem zakázanych knih, zvefejnënÿ bulou Pia IV.

1583 zakládá Ludvfk Elzevir (1450-1617), pùvodem Belgican, vÿznamnÿ tiskaí-

skÿ a vydavatelskÿ podnik v Leydenu v Holandsku. Vyrostl v nejvÿznamnëjsi tiskámu v Nizozeml. Pfispël
podstatnë к rozvoji pismolijectvi a ke zkvalitnèni domaci kniíní produkce.

1373 byla na Slovensku v Preäove vytiätena první kniha. Do té doby byly slo-

venské knihy tistëny v ceskÿch zemích nebo v ciziné. Máme pouze nékolik zpráv o tiskafich na Slovensku.
patmë kocovnÿch, pfed tímto datem, neznáme je váak ani jménem, ani se nám nedochoval iádnÿ z tiskú.

162I dokoncil rytec, písmolijec a tiskaï Jean Jannon v Sedanu jedenáct stupñú

své verze garamondské antikvy a kurzívy, které preäly do majetku francouzské Národni tiskámy, kde pod
názvem,,caractères de l’Université“ byly dlouhou dobu povazovány za práci Clauda Garamonda.

1623 vyryl Jean Jannon stupeñ písma menáí nei nonpareille a nazval jej sédanoise.

1643 vyryl a pouiil v tisku francouzskÿ kaligraf Pierre Moreau první typogra-

fické psané písmo. Má vyslovenë psanÿ charakter, jednotlivá písmena vSak ve slovech nenavazují, naopak
mají pomëmë velkÿ, ruâivë púsobící odstup.

1647 zakládá vÿznamnÿ rytec Christoffel van Dijck (1610-1670) v Leydenu

vlastní písmolijnu. Jeho písma se odchylují svéráznou strizlivou kresbou od soudobé francouzské produkce.
Tim si získala znaënou oblibu predeváím v Anglii,kde byla napodobována. Tímto nizozemsko-anglickÿm
slohem kresby, vrcholícím pozdëji v díle Williama Caslona, konci vÿvojové období starSÍ antikvy.

1660 zacal pracovat v Erhardtovë pismolijnë v Lipsku holandskÿ rytec Antonius

Janson. Zde vytvoril antikvy a kurzívy nizozemského slohu. V témz duchu je kreslen i soubor písma vydanÿ
pod jeho jménem písmolijnou Stempel. Jeho autorem váak Janson není.

1692 z povérení francouzské Akademie vëd zacala svou cinnost komise znalcú,

která za predsednictví Nicolase Jaugeona mèla vypracovat pro Imprimerie Royale nové kni/.ní písmo.
Návrhy jednotlivÿch písmen byly roku 1693 podrobnë rozkresleny do sité, obsahující 2304 ctvereëkû. Vy-
rytím nového písma byl povéren rytec Philippe Grandjean.

I702 dokoníil Philippe Grandjean první stupné nové romany pro Imprimerie

Royale, která tvarovë ohlaäuje nástup nového vÿvojového období antikvy, tzv. antikvy pfechodové.

1712 pracoval po smrti Grandjeanove na jeho romané daisí rytec Imprimerie

Royale Jean Alexandre.

1722 vyryl William Caslon (1692-1766) v Londÿnë svoji první antikvu. Jeho
písma stoji na rozhraní dvou vÿvojovÿch etap, staráí a pfechodové antikvy. Jejich dokonalou obnovu
umoznily zachované púvodní razníky. William Caslon poloiil základ к rozvoji anglického pismolijectvi.
Jim púvodné zalozená písmolijna, spojená s firmou Stephenson Blake, trvá dodnes.

1723 se dohodli paríáütí tiskari na jednotné vÿâce typografického písma 10,5 cá-
rek francouzské stopy, coi odpovídá asi 63 bodúm dneáního typografického didotského systému.

I73O zacíná pracovat v pismolijnë Enschedé v holandském Haarlemu vÿznamnÿ

rytec Johann Michael Fleischmann (1701-1768). Spolu s ním tam pracuje i daláí vynikajfcí rytec Jacques
François Rosart (1714-1777).

30

1734 dokumentuje William Caslon svoje písmorytecké mistrovstvi prvnim ob-

sàhlÿm vzornlkem své pismolijny.

1736 zaloïil v Pafízi vlastní písmolijnu Pierre Simon Fournier (1712-1768), nej-
vÿznamnëjëi cien písmafské rodiny Fournierù. Vytvoril písma, která píedstavují vyspëlou formu píecho-
dové antikvy, a doplnil je ozdobnÿmi písmy uálechtilé kresby i radou typografickÿch ornamentû, které byly
v tehdejsí typografii velmi oblíbeny. Na rozdfl od svÿch pîedchûdcû nabízí jiz ve svÿch vzornících celé
soubory písem, nikoliv jen jednotlivé stupnë, a to s normálním, vetsím nebo menáím stredním obrazem
minusek, obvykle doplnëné i kapitálkami.

1737 Pierre Simon Fournier vypracoval podklady pro jednotnÿ systém typogra¬
fickÿch mër, kterÿ pozdëji, zlepäen Didoty, se stai mezinârodnë zàvaznÿm.

1742 Pierre Simon Foumier vydal knihu Modèles des Caractères de l’Imprimerie.

Jí zahájil svou obsàhlou odbomou publikacni cinnost, která vyvrcholila dvousvazkovÿm Manuel Typo¬
graphique, vydanÿm roku 1764 a 1766.

174^ vyryl nàstupce Jeana Alexandra, rytec Louis Luce, poslední stupnë Grand-

jeanovy romany pro Imprimerie Royale. Tím dosâhl tento soubor u antikvy a kurzívy 21 stupnû.

17^1 zalozil v Praze svou písmolijnu Václav Jan Krabat.

I744 vydal vBirminghamuv Anglii svou první antikvu John Baskerville (1706 az

1775). Jeho písma, která jsou vrcholnÿm projevem období pfechodové antikvy, nebyla soucasniky doce-
nëna. Grafickà hodnota, citelnost a uzitkovost Baskervillovÿch pisem jsou dodnes vseobecnë uznávány.

I775 po smrti Baskervillovë ziskal vëtâinu pozùstalosti, tj. pies 3000 raznikû

a pfiblifnë stejnÿ pocet matric francouzskÿ spisovatel Beaumarchais, kterÿ zalozil mimo hranice Francie
v Kehlu tajnou tiskámu. Kdyz jeho podnik ztroskotal, prodal materiâl Pierru Didotovi starsimu, kterÿ je
koupil jako kuriozitu. Dnes jsou v majetku university v Cambridge.

1780 François Ambroise Didot (1730-1804), syn tiskafe Françoise Didota (1689-

1757). proslavil jméno rodiny nejen jako písmaf, ale i jako tiskaf. Svÿmi skvostnÿmi tisky se stai spolutvûr-
cem klasicistického typografického slohu. Zdokonalil konstrukci tiskafského lisu a zavedl vÿrobu velino-
vého papfru, kterÿ teprve umoznil jemnou kresbu moderni antikvy. Zdokonalil také Fourmeruv systém
typografickÿch mër.

J78 2 vyryl devatenâctiletÿ Firmin Didot (1764—1836), nejmladsi syn F. A. Di-

dota, písmo, které zahájilo dalâi vÿvojové období antikvy, zvané moderni. Své rytecké virtuozity vyuzil
к vytvoíení kontrastu mezi vlasovÿmi a hlavnimi tahy az ke krajni mezi unosnosti, cimz kresbu antikvy
a kurzívy zcela podfídil zákonitosti rytecké techniky. Dokoncil zdokonaleni soustavy typografickÿch mër
do systému, kterého se dodnes na kontinentë pouziva, a to pod nazvem didotsky systém.

1786 vydal John Bell ve své pismolijnë British Letter Foundry antikvu a kurzivu

Richarda Austina, kterou Stanley Morison povazuje za první typicky anglické písmo, nezávislé na cizích
vzorech. Bylo obnoveno továmou Monotype roku 1932 pod názvem Bell.

J788 vydal slavnÿ parmskÿ tiskaf Giambattista Bodoni (1740-1813) svûj první

Manuale Tipografico, kterÿ jiz obsahuje 100 ukàzek rùznÿch písem. Bodoniho písma jsou v té dobë tvarovë
závislá na pîechodovÿch antikvách tehdejsich jeho vzorù Foumiera a Baskervilla.