covÿ tah znacnë previslÿ, takze zasahují ai nad následujícf písmeno, a tím dosahují íádouci vazby. Jensonova
antikva byla vzorem pro radu novÿch knizm'ch pisem, jichz dnes bëznë pouzíváme.

I476 vytiskl Erhardt Ratdolt, pûvodem z Auglpurku, avlak pósobící radu let

V Benátkách, prvni knihu s üplnÿm titulnim listem, obsahujlcim údaje о autorovi, vydavateli, tiskari, mistu
a datu tisku. Ratdolt ve svÿch tisdch, bohatë zdobenÿch iniciálami a drevorezovÿmi ornamentálními lis¬
tami, vytvoril osobitÿ typografickÿ sloh, kterÿ byl soucasníky casto napodobován.

1476 vznikla první tiskáma na pûdë Anglie ve Westminsteru.

I478 veronstl tiskari a písmolijci Giovanni a Alberto Alvise vyryli, kromë nedo-

konalé kopie Jensonovy antikvy, první typografické ornamenty, kterÿch pouzívali pro sazby râmeëkû
i jako radové vÿplnë v textu.

1486 Erhardt Ratdolt vydal po návratu do Auglpurku první nám znâmÿ vzorník

písem. Obsahuje deset stupnû rotundy, tri stupnë antikvy a jeden stupeñ reckého písma.

I488 pouzil Moritz Brandis v Lipsku poprvé vyznacovaciho písma. Sàzel text

a komentâr obycejnÿm a polotucnÿm rezem stejné kresby.

149 3 zaloiil Aldus Manutius v Benátkách tiskafskÿ a vydavatelskÿ podnik. Téhoi

roku vydává traktátec Pietra Bembo: De Aetna, v nëmz se objevuje poprvé nové pismo rytce Francesca

Griffo z Bologne. Je to jeltë nepropracovanÿ stav antikvy, kterà kresebnè tvofl pîechod od benátské ke starli
antikvë.

1499 vylel u Alda Manutia v Benátkách román Francesca Colonny Hypneroto-

machia Poliphili, v nëmz bylo poprvé pouzito konecné verse Griffova písma, zahajujícího vÿvojové období
starsi antikvy. Její hodnotu ovëîuje skutecnost, ze mohla bÿt bez oprav obnovena po 400 letech r. 1923
londÿnskou továmou Monotype pod názvem Poliphilus.

I 3 OO Francesco Griffo vyryl pro Alda Manutia první typografickou kurzívu.

Má jeltë stojaté verzálky (antikvové) a kromë nëkolika písmen s pîevislÿmi dotahy znacny pocet slitkó.

I J OO Tímto rokem koncí pro vëdecké bádání doba tzv. prvotiskü nebo inkuna-

bulí, tj. tiskú, které vznikly od Gutenbergova vynálezu do konce roku 1500. V tomto období vzniklo près
1100 tiskáren, které vytiskly asi 35 000 titulu v nákladu celkovë odhadovaném na 12 miliónó vÿtiskû.

I JO J zalozil si v Parízi tiskárnu Henri Estienne, jenz se zaslouzil o rozlífeni an¬

tikvy ve Francii. Vytiskl píes roo knih vynikající ùrovnë. Pouzíval antikvy benátského íezu. Jeho nástup-
cem se stai Simon de Colines. Pozdëji рак, roku 1532, pfevzal tiskárnu Robert Estienne. Oba pouzívali
antikvy pravdëpodobnë vlastnich íezó, které stoji kresebnè jiz velmi blizko písmóm Clauda Garamonda.

15existovala jiz v Praze první hebrejská tiskáma. Jméno tiskaîe neznáme.
Teprve o ctmáct let pozdëji obdríel zid Herman úfední a vÿhradni královské povolení к tisku a prodeji
hebrejskÿch knih v Praze.

I 5 15 pronikají antikva a italika benátského rezu do Svycarska, kde jich pouzívá

vÿznamnÿ basilejskÿ tiskaí a vydavatel Johann Frobenius (1460-1527), u nëhoz strávil podstatnou cást
ucební doby Jirí Melantrich z Aventÿna.

I523 obliba typografickÿch kurzív rychle rostía, neûmërnë к jejich grafické hod-

notë. Teprve slavnÿ kaligraf Ludovico degli Arrighi, zvanÿ Vicentino, vynikl svÿmi nàvrhy italik, odvoze-

26

nÿch ze soudobé listinné kaligrafie. Jeho písma mela znacny vliv na dalli vÿvoj kresby tiskovÿch kurzív.
Nejlépe jsou charakterizována jeho druhou kurzívou, jejíí pùvodni razniky byly kdysi ve vlastnictvi rim-
ského tiskare Antonia Biado, pod jehoi jménem byla obnovena roku 1925 továmou Monotype jako do-
plftovaci pismo к antikvë Poliphilus.

1529 vydal Geoffroy Tory (asi 1480-1553) své dilo Champfleury, v nëmz se

zabÿvà po vzoru podobnÿch knih italskÿch renesanënich autorû konstrukcí písma. V píehnané snaze po
originalité se snaáí odvodit proporce majuskulí latinky ze vzájemnych pomërù ëàsti lidského tëla apod.
Daleko vëtsim prínosem vsak bylo jeho celozivotni rytecké a typografické dílo, jímz se stai tvürcem fran-
couzské typografické Ikoly své doby.

j y pouíil tiskar Kalpar Nedéle (Aorgus Prostëjovskÿ) v Nàmëlti na Moravë

poprvé antikvy к tisku ceské knihy. Jsou jí sázeny nadpisy kapitol, zivá záhlaví a marginálie v Optátove
Gramatyce Ceské.

3^4 se objevuje nová italika, podle pravdëpodobného mista vzniku nazyvaná

basilejská. Má ji¿ sklonëné verzálky. (První pokus v tomto smëru se vyskytl o deset let drive u vídeñského
tiskare Johanna Singrenia.) Basilejská italika tvorí pfechod mezi benátskymi italikami a kurzívami období
starli antikvy, jak vylly z dílen francouzskÿch rytcu první poloviny 16. století. Verzálky mají charakteris-
tickÿ nestejny sklon a minusky na sebe doléhají ve slovech velmi tësnë. Dopomohly к tomu nejen slitky,
ale patmë i uspokojivë písmolijecky vyrelené vyztuzení previslych cástí písmen. Lze soudit, ze i to prispëlo
к rychlému rozliïeni basilejské italiky.

1^8 dostal krâlovskÿ tiskar v Parízi, Néobar, pisemnÿ príkaz odevzdàvat od

kazdého vytiltëného kniïniho titulu jeden vÿtisk do královské knihovny. Je to první známé narízení о po-
vinnÿch vÿtiscich.

j zakládá Juan Poblas první tiskárnu ve svétadílu nové objeveném Kriítofem

Kolumbem, a to v mëstë Mexiku.

3 J43 se objevuje v Parízi italika v definitivním tvaru období starli antikvy. Její

autorství se podle vlech dosavadních zjiltëni pripisuje Robertu Granjonovi, z.úku Clauda Garamonda.
Granjon byl vúbec specialistou na italiky, které dodával i daleko za hranice Francie. Jen Plantinova tiskáma
jich mêla asi deset rezù ,mëli je vlak také tiskari v Anglii, Nëmecku, Nizozemí i v Itálii.

3344 dokonëil Claude Garamond (asi 1480-1561) svou antikvu a kurzívu pro

paííéského tiskare Roberta Estienne, kde jeho autorství je dolozeno. Pravdëpodobnë je autorem podobné
antikvy, která se objevuje v Parízi v predcházejících desiti letech. Je to jiz vyzrálá forma starsi antikvy. Její
dokonalé minusky ovlivnily i typografickou praxi. Titulní fádky se totiz do té doby sázely vÿhradnë z ver-
zálek. Teprve dokonalé Garamondovy minusky zpüsobily obrat a umoznily pouzívat vëtlich stupñu minu-
sek pro nadpisy. Antikvy garamondského rezu pouzíval téz prazsky tiskar Jirí Melantrich z Aventÿna.

1333 zaloíil si Christoph Plantin (1520-1589) v Antverpách tiskarskou dílnu,

která se brzo rozrostla na rozsáhly tiskafskÿ a vydavatelskÿ podnik mimorádného vÿznamu. Zachovala se
v konecném stavu dodnes. Celÿ komplex budov odkoupilo od dedicó rodiny roku 1876 mèsto Antverpy
a zrldilo zde Plantin-Moretovo muzeum.

3361 zemrel Claude Garamond. Vetlí cást jeho písem prella koupi к Piantinovi

do Antverp, cást do Frankfurtu, ëàst získal Garamondóv zák a spolupracovník, vynikající rytec Guillaume
Le Bé (1525-1598), kterÿ siz ni zalozil vlastnf písmolijnu.

Z7