Pro typografickou práci je téz treba vëdët, ze písmúm blízícím se kresbou starsím antikvám,
s mirnë odstinënÿmi tahy, svëdël lépe sestavy tësnëjsi. Vyplÿvà to z toho, ze tato písma pû-
sobí lépe V sevreném sazebním celku nez jednotlivÿmi znaky. Proto se v hladké sazbë i ve
volnÿch rádkách hlavnë z minusek neosvëdcuje vëtsi proklad ani prostrkávání. Ponëkud
vëtsl uvolnëni rádek i písmen snásejí prechodové antikvy a egyptienky, nejvëtsi pak moderni
antikvy a grotesky. Vÿjimky se ovsem najdou, aie ojedinële. Jinak prospívá prostrkávání
vice pismûm tësnÿm a ûzkÿm nez sirokÿm a otevrenÿm.

Citelnost tiskovÿch pisem je hodnë rozdílná. Nejhure ze vsech se ctou písma lomenà, ze-
jména jejich verzàlky; nastësti jsou stále vzàcnëjsi. Nesrovnatelnë vyrovnanëjsi, i kdyz nikte-
rak vynikajici, je citelnost antikvovÿch verzálek, a to bez vëtSich vÿkyvû v prubëhu celého
vÿvoje antikvy. U antikvovÿch minusek dosâhla vrcholu ëitelnost u pisem prechodovÿch,
kdezto u moderni antikvy se spise ponëkud snízila. Zato kurzivy vykazuji nejvyrovnanëjsi
a nejvëtsi citelnost az v koneëném stadiu vÿvoje moderni antikvy, kdy se zbavily poslednich
zbytku zdobné kaligrafie. Citelnost groteskû, près znaëné pokroky jiz dosazené, je dosud pod
úrovní moderni antikvy, protoze jim chybi rovnocenné odlisovaci prvky, které propujëuji
antikvovÿm pismovÿm znakûm patky. Pritom jsou vsak grotesky vëtsinou citelnëjsi nez
egyptienky. Jejich zretelnosti zase naopak prílisná vtíravost a jvarovà sablonovitost patek
skodi. Presto je citelnost egypdenek stále jestë podstatnë lepsi nez lomenÿch pisem.

Pro vlastni vÿtvarnou práci s tiskovÿm pismem nelze ovsem stanovit nëjakÿ jednoduchÿ
nàvod s vseobecnou platnosti. Pri tak ruznorodÿch a odpovëdnÿch úkolech, jaké mà tisk,
a pri rozmanitosti prostredkû, jichz pouzívá, je to zcela pochopitelné. Svÿm kulturnim po-
sláním zasahuje tisk jiz do oblasti umëni, v niz tvûrci ëinnost nelze poutat nëjakÿmi tësnÿmi
pravidly. Mûze se vsak inspirovat vsude, kde к tomu v soucasném dëni najde prilezitost.
Proto se snazíme na stránkách nasi knihy prinést co nejvice podnëtu pro práci s typografic-
kÿmi pismy. Jistë neunikne vasi pozomosti, ze se tato kniha neïidi tradicnimi zvyklostmi, ai
jiz v jednotné velikosti sazebniho obrazce nebo v üpravë strânek, nÿbrz snazí se co mozná
individuálním rozvrhem a grafickÿm resenim napovëdët, jak mnohotvâmë, ühlednë a ùëelnë
se dà s typografickÿm pismem pracovat.

JAPONSKÉ PÜfSLOVÎ

Chces-li prozkoumat velkou pravdu, musís zacit abecedou!
22

Л

TROCHU HISTORIE

J 44o je povazován za rok, kdy Johann Gensfleisch zvanÿ Gutenberg uskutecnil

v Mohuài svûj geniálni vynâlez knihtisku, pouïiv pro tiskovou formu sazby z jednotlivÿch pismen. Ackoliv
moderni bádání opravilo nepresné zprávy z konce 15. století, je tento letopocet dodnes tradiinë citovan.
Ve skutecnosti pracoval Gutenberg na svém vynálezu jií v roce 1436-1444 ve Strasburku; pak se vratil do
rodné Mohuce, kde svúj vynález realizoval. Vyreäil také technické problémy, které tento novÿ rozmnozo-
vací zpùsob podmiftovaly. Po vnëjëi stránce se snazii pfiblízit se co nejvice psané knize, proto i jeho písmové
typy jsou vëmou kopií textury, soucasného lomeného rukopisného písma, jehoz forma dosáhla v té dobe
vrcholu svého vyvoje.

j , - dokoncil Gutenberg v Mohuci po nékolika zkuSebních pracích tisk 42rád-

kové bible, první knihy tiltëné volnÿmi literami. Ukázka Gutenbergovy tiskové textury je zafazena pred
titulní list této knihy.

Fust a Schöffer, bÿvali spolecníci a spolupracovníci Gutenbergovi, dokon-
cili v Mohuci tisk nádhemého zaltáre. Je to první kniha, v níz je na konci uveden tiskaí a datum dokoncení
tisku. Soucasné je to první vícebarevny tisk - bohaté iniciály jsou tiStëny cervenou a modrou barvou.

! 4 5 o pouíil Petr Schöffer v Mohuci pro první vydání Durandova Rationale po-

prvé gotikoantikvy. Pod tímto termínem zahmujeme siräi skupinu pisem, v jejichz kresbe jsou smiseny
prvky lomenÿch a oblÿch písmovych tvarú. Gotikoantikvy se pfechodnë dosti rozsirily a staly se v období
do roku 1480 takrka módou vedle stejné populární rotundy.

I462 vytiskl Albrecht Pfister v Bambergu dialog Jana ze Zatce Orác a smrt,

vyzdobenÿ celostrânkovÿmi dfevofezy. Je to první ilustrovaná tisténá kniha.

I464 vyryl Adolf Rusch z Ingweidenu první skutecnou tiskovou antikvu v tis-

kámé svého tchána Johanna Mentelina ve Strasburku. Kresba této antikvy je podivuhodné vyspélá a vyka-
zuje jen nepatmé stopy gotické hranatosti. Presto zapadla úplne bez odezvy.

J4(5^ némectí tiskari Konrád Sweynheim a Arnold Pannartz zrizují v klástere

v Subiacu u ftíma první tiskámu na pùdê Italie. Svou cinnost zahajují pismem, které fadíme mezi gotiko¬
antikvy, ackoliv jde spís o nepodarenÿ pokus napodobit oblé tvary latinky tehdejsích humanistickÿch
rukopisú.

Sweynheim a Pannartz píemisíují svou tiskárnu do Ë.ima, kde zacínají
tisknout novou antikvou daleko cist§í kresby.

vzniká první tiskáma na pûdë Cech, pravdëpodobnë v Plzni. V ni byla vy-
tiüténa Kronika Trojánská, a to ceskou bastardou, písmem znacné rukopisného charakteru.

146^ zahájili svou tiskarskou cinnost v Benátkách bratrí Johann a Wendelin

da Spira vydáním Ciceronovÿch Epistulae. Pouzili nové antikvy, která má jii véechny znaky benátské an¬
tikvy. Jejich cinností zacíná slavné období Benátek jako stfediska evropského knihtisku, je2 na dlouhou
dobu zastínilo svÿm vÿznamem ostami centra.

I47O vyryl a pouíil к tisku Nicolas Jenson, pùvodem Francouz, ve své tiskárné

antikvu vynikajících kvalit, kterou vrcholi vÿvoj benátské antikvy. Minusky tohoto pisma maji pomërnë
velmi màio slitku, a prece písmenka ve slovech dokonale splÿvaji. Pismena ,f‘ a dlouhé ,s‘ maji homi kon-

23