Sledujeme-li historickÿ vÿvoj antikvy, zjistime, ze smëruje nezadrzitelnë к tomu, aby se
tiskové pismo co nejvíce odpoutalo od püvodní rukopisné predlohy a vzniklo písmo zcela
samostatné, typografické. Toto úsilí dospëlo v konecné fázi az к modem! antikvë, ke gro-
teskûm a pismûm konstruovanÿm, tedy к formám, které na pohled jiz nicím nepripomínají
písma psaná. Ovsem jen zdánlivé, protoze i u nich je treba dbát jak pri stínování tahú, tak
i pri nasazování patek zákonitostí, jez vyplynuly z psaného písma, jinak vyzní vysledek ne-
prirozenë, nelogicky.
Zvlàstë u kurzív je tato zásada nevyhnutelná, protoze to jsou písma, která stojí na rozhraní
mezi písmem antikvovÿm a psanÿm. Kurzívní typy se vytvorily jako prirozenÿ dùsledek
dvou zájmü, které se v prûbëhu vÿvoje typografického písma stále stretávaly. Pro typografii
bylo toto experimentování jen vÿhodou, protoze obohatilo paletu tiskovÿch písem tak, ze
dnes máme к dispozici rozsáhlou skálu kresebnÿch odstinû písem, od antikvovÿch pres
kurzívní az po písma, která se nijak nelisí od psanÿch, af jiî krasopisnë, nebo rukopisem
osobitÿm ci zbëznÿm.
Hlavní nástroj knihtísku, typografické písmo, proilo vsak v prûbëhu uplynulÿch pëti století
vedle krystalizaëniho také vÿbërovÿm vÿvojem, jehoz vÿsledkem jsou typy a matrice po-
uzívané v dnesních sazárnách. Neboí cas je neûprosnÿ soudce a múze priznat zivotnost jen
písmüm, které v praxi osvëdëi své existenéní právo. Vÿsledky tohoto vÿvoje, dnesní typo-
grafická písma - dëdictvi mistrû minulosti i vÿtvory soudobÿch umëlcû - nám v prûïezu
predkládá tato kniha.
Pri studiu tvaru a detailû kresby typografickÿch písem a jejich struktumich vlastnostl pro
sazbu mëli bychom mit na pamëti vlivy, které vedly к rozdilnÿm modifikacim v jednotlivÿch
obdobich. Zmëny, jez se tu u pismovÿch znaku jeví, nebyly náhodné, i kdyz nevznikaly
vzdy zcela zàmëmë. Zuëuji viak pouziti tëchto písem nebo ovlivñují grafickou ûpravu, volbu
stupnû písma, druh papíru a i jinak se projevujf. Jiz proto je pro vÿtvamika vÿhodné Studium
tiskû starÿch mistrû ve vrcholnÿch obdobich typografie. Nejde zajisté о to, napodobovat
nebo dokonce kopírovat staré vzory a vytvàret tak v soudobé typografii umëlé anachro-
nismy, nÿbrz о to, vytëzit z bohatÿch zkusenosti starÿch tiskarû ony jemné finesy, к nimz
dospëli dlouholetou rozmyslnou prací. Pouzíváme-li dnes písem téhoz charakteru jako oni,
je jistë správné seznámit se i s jejich skladebnÿmi moznostmi. Vystihnout, со jim svëdci
a napomáhá к uplatnëni, со zvysuje jejich uzitkovost, pûsobivost i pûvab, a rozvíjet dále
dëdictvi nasich predchûdcû, které nám odkázali.
Pri rozboru vlastnich pismovÿch znakû je uzitecné povsimnout si nejprve základních tvarû
pismen — jejich kostry. Ta se v prûbëhu vÿvoje tiskového písma podstatnë nemënila, protoze
se jiz pïed vynâlezem knihtisku pres tisic let ustalovala. V posledni dobë ovlivnoval jeji
kresebné odchylky jiz jen nástroj a materiál, рак vkus a vynalézavost pisare, kamenika nebo
rytce. Nejvëtsi vliv na formulaci tvarû pismen mël ovsem pisar, protoze jeho technika i ná¬
stroj mu umozñovaly snadné zmëny v tvaru, proporcích i v podrobnostech kresby.
14
Mohl psât ostrÿm nebo tupÿm nepoddajnÿm pisátkem bez stínování ëar, stejnë jako mëkkÿm
brkovÿm perem, kterÿm podle délky spicky dosahoval pri jemnÿch vlasovkách i znaënë
odstinënÿch tahû. Mohl psât brkem nebo perem z ràkosu se sirokou spickou, seriznutou na
plocho tak, aby pri psani bez tlaku udrzoval u písma naprosto jednotnou tlousfku stinovÿch
i spojovacich tahû. Podle ûhlu zkosené spicky pera mohl psât v poloze kolmé nebo pero
libovolnë naklânët, a jiz tim dosahoval znacné rozmanitosti v kresbë pismovÿch znakû pïi
zachování jejich základních tvarû.
U tiskovÿch písem, na nëz se mnohé z tëchto pismaïskÿch zvyklosti pïenesly, ëtenâï jistë
zàhy vystihne, ze kolísání pomëru mezi tahy stinovÿmi a spojovacimi je ûnosné pro dobrou
ëitelnost písma jen v urcitém rozpëti. Prilis malÿ kontrast ciní pismo monotonnim, pïehnanÿ
kontrast opët zkresluje tvary pismen, coz v obou pripadech jde na vrub citelnosti. Zesilování
oblÿch tahû mívá bud sikmou nebo kolmou polohu к úcarí, podle toho, vychází-li autor
z tvarû psanÿch perem vedenÿm kolmo nebo sikmo к linii písma. Neni-li vsak u celé abecedy
dodrzen jednotnÿ sklon zesilenÿch tahû, mûie pismo püsobit neklidnë, i jeho citelnost tim
bÿvà ohrozena. Jen v nëkterÿch pripadech je mozno u tiskovÿch písem tuto zásadu porusit,
ale to jsou ji£ opravdu vÿjimky, které si mûze dovolit jen zkuSenÿ pismaï.
Správná délka vÿbëznÿch cástí kresby u minusek s homími a dolními dotahy mà rovnëz
znaënou dùlezitost, protoze tyto tvarové prvky ovlivñují jak vzhled písma, tak i jeho ëitel¬
nost. Musime si pïedevsim uvëdomit, ze tëziëtë kresby minusek je v stïednim poli pismové
osnovy. Pomër stïedni ëàsti písma к homi a dolni ëàsti má vliv na hustotu ïàdek v hladké
sazbë a na lepëi nebo horsi orientaci pïi ëteni. Zabarveni potistëné plochy proto kolísá a bÿvà
tim tmavsi, ëim kratsi jsou tyto dotahy nebo ëim tëzsi je kresba písma. Mluvíme tu о barev-
ném indexu písma. Neûmëmë prodlouzené dotahy jsou neûspomé a nemohou zlepsit ëitel¬
nost písma. Prílis zkrâcené zase deformuji tvar pismen a jsou odûvodnëny jen u písem titul-
kovÿch a novinârskÿch. U nadpisovÿch písem se deformace pri ëteni zpravidla nepocifuje,
protoze rádky z nich stoji vëtsinou jednotlivë a bÿvaji v prostoru dostateënë uvolnëny. Pro
novinárské ûëely se dnes konstruují nová písma, která mají splnit oba pozadavky — ëitelnost
i úspomost. Prvni vÿsledky ukazují, ze je to úkol sice nesnadnÿ, ale splnitelnÿ.
S optickou velikostí obrazu písma souvisi, af primo ëi nepïimo, otázka sprâvného pomëru
sirky к vÿsce u jednotlivÿch pismovÿch znakû. Zde mûzeme pozorovat u rûznÿch písem
jisté rozdily. Nesrovnatelnë vëtsi jsou ovsem u akcidenënich písem, hned uzsich az uzoun-
kÿch, nebo zase sirsich az velmi sirokÿch. U knizních písem antikvovÿch jsou tyto rozdily
dosti malé a objevuji se ëastëji u verzálek nez u minusek. Ovsem i zde jsou nëkterà písma
otevrenëjsi, sirsí, jiná uzsi. Nejvëtsi sirkové rozdily jsou u typû kurzivnich, protoze v nich se
jestë vice uplatñuje písarská volnost. Jinak vyplÿvaji proporcionální rozdily v sírce písem
vëtsinou z jejich koncepce nebo funkce. U knizních písem se zatim ani nedoporuëuje omezo-
vat pismare v tomto smëru, protoze by to znamenalo ochromování jeho tvûrëi iniciativy.
Ostatnë az dosud pricházela tato rozdílnost v siri písma typografii velmi vhod, protoze ji
bylo mozno dobre vyuáít. U uzitkovÿch písem je ovsem nutno, aby se písmar co mozná